Marek Dalík byl odsouzen na čtyři roky do vězení s dozorem. Protože většina našich čtenářů dosud neseděla, oslovili jsme Vězeňskou službu s dotazem, co v té věznici s dozorem pana Dalíka čeká.
Především: V České republice rozlišujeme čtyři stupně tvrdosti věznic – s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Přitom představy diváka televize o temném žaláři splňuje až třetí či čtvrtá kategorie věznic. V zařízení, kam jde pan Dalík, je volnější režim. Odsouzení se po vězení nesmějí pohybovat bez dozoru pracovníka Vězeňské služby – to jest buď je ve vězení na cele, nebo se přesouvá po oddělení, jak už vyplývá z názvu kategorie kriminálu, pod dozorem dozorce.
Obecně neexistuje něco jako standardní velikost cely, záleží na konkrétním zařízení, jak to mají postavené. Obecně – ložnice bývají čtyř- až dvacetilůžkové. Vězni ve věznici s dozorem ovšem – pokud samozřejmě je práce – nehnijí celý den v cele, ale chodí mimo věznici makat. Tam na ně dohlíží příslušný pracovník každou hodinu (v nejměkčí věznici pracují venku bez přímého dozoru). Přesto to znamená, že se vězni – mají-li práci – dostanou každý den z kriminálu ven.
Po pracovní době se mohou zpoza zdí dostat taky – smějí navštěvovat různé kulturní a jiné společenské akce mimo věznici, ovšem opět pod dozorem zaměstnance Vězeňské služby. Nárok na návštěvu mají vězni dvakrát do měsíce. A pokud se chovají spořádaně, plní si všechny pracovní povinnosti a mají dobré rodinné zázemí, tak mohou jednou měsíčně při návštěvě požádat ředitele o povolení opuštění věznice v souvislosti s návštěvou. Pokud se při výkonu trestu chovají řádně, vedení věznice jim obvykle vyhoví. Ve vnitřních prostorech věznice se – pokud je vybavena – mohou odsouzení ve volném čase věnovat sportu, půjčit si knihy a podobně.
Takzvaný druhý život vězňů je téma, které na vězení děsí nejvíce – vztahy mezi odsouzenými, šikana, sexuální znásilňování a podobné libůstky známé z detektivek. Ve věznici s dozorem takové jevy prakticky nejsou. Vězeňská služba považuje potírání šikany mezi vězni „druhého života“ za prioritu a ve věznici s dozorem, do jaké Dalík nastupuje, podobné jevy prakticky od dob bolševika vymizely.
Takže suma sumárum: Nechtěl bych ani do vězení s dozorem, ale když už tam pana Dalíka poslali, může být poměrně klidný. Má reálnou šanci setkat se dvakrát měsíčně s blízkými, jednou měsíčně – pokud se bude chovat slušně – se dostane ven a nemusí mít strach, že mu jako ve Valdicích za bolševika natrhnou spoluvězni řiť. Takže jej sice čeká trest, ale trest s přijatelnými podmínkami odpovídajícími 21. století, ne středověký žalář.
Téma Život a doba Marka Dalíka najdete v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 1. září.
