Čajovny za socialismu neexistovaly. Milovníci čaje se tedy scházeli po bytech a místo pátého výluhu z pytlíku Pigi čaje nebo extraktu z čajového smetí s názvem Klub popíjeli klenoty propašované umělci ze zahraničních cest.
Při tom možná vzpomínali na zašlou slávu úplně první české čajovny Jokohama, provozované před 1. světovou válkou v podzemí pražského Paláce Lucerna. A nejspíš vůbec netušili, že se v Česku po revoluci z čaje stane takový fenomén a že mezi alternativci budou kolovat desítky knih o pití čaje v čele s titulem Piju čaj od Ludvíka Kundery a monumentální obrazovou publikací Příběh čaje od Thomových.
Že jsme, pokud jde o čajovny, mistři světa s nejvyšším počtem čajoven na hlavu, je tvrzení prakticky nedoložitelné, ovšem tvrdí to mnoho lidí. Třeba Aleš Juřina, spolumajitel sítě Dobrých čajoven a jednatel Spolku milců čaje. Ten svou první čajovnu otevřel 1. června 1993 a od té doby pod hlavičkou Dobrá čajovna působí 29 dalších v Česku i v zahraničí: „Vycházíme z našich vlastních cestovatelských zkušeností, opakovaně potvrzovaných nezávislými cestovateli."
Přitom bylo bývalé Československo tradičně zemí kávy – i když vzhledem ke kvalitě čaje, který tu byl za minulého režimu dostupný, se ani není čemu divit. Nyní je v Česku na tři sta čajoven pro čajomily, zbytek národa se po snídaňovém šálečku earl greye zřejmě dále drží spíše kafe.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství nás totiž ve své dva roky staré statistice řadí v konzumaci čaje až na 79. místo ze zemí světa. Ročně prý vypijeme rovné čtvrtkilo čaje na hlavu, což má do průměru EU (0,48 kg per capita) i celého světa (0,57 kg per capita) dosti daleko. O světových rekordmanech ze Spojených arabských emirátů (6,24 kg na hlavu ročně!) nemluvě.
Víte o dalších rekordech udatného národa českého? Pište nám na rxonline@reflex.cz!
