Sobotka předal veškerou moc, kterou mezi volbami drží politické strany, do rukou prezidenta a jeho spojence předsedy ANO Babiše. Sebe z dalších politických událostí vyřadil. Dál už může jen bezmocně sledovat, na čem se ostatní dohodnou a jakým způsobem ho bude likvidovat jeho stranická opozice, která na okamžik jeho bezmoci čeká. Mnohaměsíční prací vytvořil takřka neřešitelnou situaci.
Sobotka by odvoláním Babiše z něj udělal nikoliv viníka, nýbrž obětovaného hrdinu a neodvoláním ze sebe blátivého pitomce. Sám takto situaci postavil a rozhodl se překvapivě jinak. Shrnul nevýhody obou řešení. Demisí vlády udělal z Babiše obětovaného hrdinu a ze sebe blátivého pitomce. K rozlousknutí Babišových hospodářských deliktů nepřispěl, zato sobě zabezpečil (asi oprávněný) politický pád. A přitom kvalifikace těch deliktů (zločin, nezločin?) je hlavní téma celé aféry, ne volby a hlasy…
Co s odevzdanou mocí oba spojenci udělají? Nu přeci to, že jí využijí ve svůj prospěch. Ze Sobotkovy demise mohou mít upřímnou radost. Zeman rozdrtí nenáviděného Sobotku, Babiš hned celou ČSSD. Stejnou radost měl Gottwald, když nekomunističtí ministři podali demisi.
Demisi vlády komentuje Bohumil Pečinka:
Nejhorší scénář, věrně ve stopách Února 1948, může spočívat v tom, že prezident demisi přijme a jmenuje novou vládu, překlenovací, spasitelskou, či jak ji nazve, plně v souladu s představami svými a s plány Babiše. Na parlamentní síly se ohlížet nemusí. Ty mohou dílem bezmocně přihlížet a dílem, jak to bývá obvyklé, k tandemu predátorů Babiš-Zeman přebíhat.
Zemanova vláda, navrhuji název „všelidová vláda protikorupční mravnosti“ žádnou důvěru od sněmovny nepotřebuje, i když ji z formálních důvodů bude žádat. Vládnout bude až do voleb bez legitimity, zato s veškerou vládní mocí a s podporou prezidenta, podobně jako vláda Rusnokova. Bude mít dva politické úkoly: zajistit politické poměry, které ve volbách přinesou hnutí ANO co nejvíc moci, ne-li veškerou a zajistit Zemanovi znovuzvolení prezidentem. Po podobné trajektorii se k moci dva roky řítil i Gottwald.
Pak nastanou jiné politické poměry. Určovat je bude prezident, hnutí ANO a nějaká doplňková strana tajtrlíků. Role ostatních politických stran i parlamentu bude malá. Už dnes se s tím Babiš občas svěřuje. Parlament jako žvanírna, atd…
Únorový puč 1948 vznikl neschopnou obranou (relativně) demokratických ministrů proti obsazování všech postů v policii komunisty. Akceleroval jej hrozící soudní proces s komunistickými atentátníky, kteří posílali na různá místa státu bomby. Nečasův pád odstartovala policie přepadem předsednictva vlády. Pád Sobotkovy vlády spustily opačné události: neschopnost (záměrná?) řešit Babišovy činy s policejní odborností před soudní mocí demokratického (dosud) státu. Dvakrát měnila policie politiku aktivně, po třetí že aktivní není. Celá Babiš-Sobotkova aféra se odehrává v naprosté mlze politických výroků, chabých důkazů a informací z nejasných zdrojů. Každý se v ní rozhoduje hlavně podle emocí, i když vina Sobotky je přeci jen pravděpodobnější než nevina. Na rozsudek je to málo.
S únorem 1948 to má společné toto: Sobotka chtěl zachránit upadající preference ČSSD, tak odjistil třaskavinu, o níž věděl už léta. Třaskavina mu z rukou vyrazila všechny další politické možnosti. Obratnější dvojice Zeman-Babiš tu explozi obrátí s gottwaldovskou vychytralostí ve svůj prospěch. Cestu k autoritativní vládě jim Sobotka ulehčil.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Jsou i jiné možnosti vývoje. Asi o chlup lepší. Všechny vyrůstají z toho, že hospodářské delikty (či nedelikty) Babiše rozbírají a posuzují politici, jako by oni byli státními zástupci, policií i soudci. Je to neblahá česká tradice. Místo fakt a zákonů domněnky, emoce a mlhy. Vyhrává chytřejší, nikoliv zákon. Datum 2. května 2017 si zapište. Po čase je budete slavit jako konec polistopadové demokracie za časů, kdy hospodářství kvetlo a politika upadala. Nic už predátory nezastaví. Leda podzimní volby, poslední zbraň svobodně projevené vůle voličů. Ale do října je dost času pořádně je zmoderovat.
