Dnes v půl druhé oznámí premiér Sobotka, jak rozhodne ve věci případného odvolání svého vicepremiéra Babiše. Může premiér odvolat předsedu jiné koaliční strany z vlády bez jeho souhlasu? Odpověď: Ano, ale může to trvat.
Čistě ústavně je situace v tomto ohledu naprosto jednoduchá. Článek 73 naší ústavy totiž říká: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ I podle ústavních expertů tato formulace prezidentovi nedává žádnou možnost návrh nepřijmout, a dokonce se má za to, že prezident tak musí učinit bez odkladu. Tento závěr se opírá o princip, který říká, že kde není v ústavě uvedena lhůta, musí se konat bez prodlení.
Koaliční pravidla
Odvolávání ministrů koaličních stran je také upraveno v koaliční smlouvě mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL. V jejím textu se říká, že koaliční strany respektují ústavní právo premiéra navrhovat prezidentovi odvolání ministrů. Premiér by ovšem měl v takovém případě „hledat podporu příslušné koaliční strany“.
Koaliční smlouva neřeší přesně, co nastane, když se tyto dva principy dostanou do střetu. Lze ovšem předpokládat, že by v situaci, kdy premiér odvolá člena vlády bez souhlasu jeho koaliční strany, „postižená“ strana označila krok za porušení koaliční smlouvy.
To automaticky neznamená konec koalice, protože by mělo nejprve proběhnout dohadovací řízení mezi koaličními stranami, a až když neuspěje, může koaliční strana ze spojenectví odejít. To by samozřejmě mohl být moment, kvůli němuž prezident Zeman odvolání vicepremiéra může o nějakou dobu pozdržet s poukazem na to, že chce dát stranám možnost krizi vyřešit smírně a podle jejich koaličních pravidel.
Je ovšem třeba dodat, že koaliční smlouva je z podstaty věci pouze politickou deklarací, jejíž dodržování nevynucuje žádná právní norma. Strany se většinou při jejím dodržování či porušování řídí vlastním prospěchem.
Šéf mimo vládu
Otevřené zatím také zůstává, zda by hnutí ANO skutečně odešlo z vlády, kdyby premiér odvolal jeho šéfa bez koaličního souhlasu. Samozřejmě by bylo logické, že vyhození šéfa koaliční strany bude mít za následek odchod jeho strany do opozice.
Jenže je otázkou, zda by Andrej Babiš, zvyklý na déle než tříletou účast ve vládě, chtěl najednou opustit všechny vládní pozice, včetně „silového“ ministerstva spravedlnosti a klíčového resortu financí.
Kdyby ANO vsadilo spíše na maximalizaci role mučedníka a vládu úplně opustilo, visel by ve vzduchu další otazník: kdo bude vládnout posledních šest měsíců do voleb? ČSSD by asi hledala poslanecké hlasy, jež by umožnily dovládnout jí řízené vládě až do voleb.
Spolu s lidovci by jejich menšinová vláda držela 64 křesel, ale k udržení u moci by potřebovala přinejmenším 36 dalších, aby dosáhla alespoň na „blokační“ počet 100 poslanců, kteří mohou zabránit každému návrhu na vyslovení nedůvěry vládě.
Text přinášíme ve zkrácené verzi. V plném znění vyjde ve čtvrtek v tištěném Reflexu
