V poslední době jsem si zvykl ve vlaku cestovat jídelním vozem. Dá se tam klidně pracovat a stolky jsou tak akorát velké pro notebook. Většinou je tam volno, i když kupéčka v ostatních vagónech přetékají cestujícími. Stejnou taktiku jsem zvolil i minulý týden při cestě z brněnského Invexu. A tak jsem se stal svědkem jedné příhody, která ve mně vyvolala dost rozporuplné pocity.
V Pardubicích přistoupil do jídelního vozu pár mladých lidí s dítětem. On Rom, ona bílá. Slušná rodinka. Číšník jim přinesl jídelní lístek a nechal je objednat. Muž se zeptal, jestli se dá platit kartou. Číšník odpověděl že těžko, protože se mu podaří přijmout jednu z pěti plateb. Kdo někdy zkoušel na koridoru telefonovat nebo surfovat Internetem přes GPRS, snadno pochopí – signál velmi často vypadává.
Rodinka se podivila, když se ale číšník zeptal Roma, jestli jim nevadí, že budou platit hotově, nakonec si objednali. Někde za Kolínem nastal problém s placením. To už jsem se soustředil víc na sousední stůl než na práci. Rom podal číšníkovi platební kartu, ten ho znovu upozornil na problémy s terminálem a šel zkusit štěstí. Za chvíli se vrátil s nepořízenou. Muž zvýšil hlas. Dožadoval se, aby mu číšník ukázal, že terminál kartu skutečně nepřijme. Číšník odmítl, vrátil se ale pro účet.
„Kdybych byl bílej a v kvádru, nebyl by to problém. Takhle jo,“ ulevil si Rom před partnerkou. „Říkám ti, že to vůbec nezkoušel. Ale to se přepočítal, já mu ukážu,“ a začal listovat jídelním lístkem. Zapsal si adresu a telefonní číslo firmy, která provozuje jídelní vůz. Mezitím se vrátil číšník a hádka začala nanovo. Přiznám se, že jsem si nevšiml, zda se mu podařilo Roma zkasírovat, ale ještě než se rodinka někde u Poříčan vytratila na chodbičku vedlejšího vagónu („Jdeme pryč, jinak bych se tady z toho zblil,“ prohlásil Rom), zaslechl jsem, že „tenhle číšník v tomhle vagónu končí“.
Ještě než jsem zaplatil, zeptal jsem se zpruzené obsluhy, jak to je s tím terminálem. Dá se zaplatit kartou? Dostalo se mi stejného vysvětlení jako Romovi v Pardubicích. Dal jsem číšníkovi vizitku a požádal ho, aby mi dal vědět, kdyby měl s tím zákazníkem problémy. Nemám nic proti Romům, natožpak proti těm slušným, ale hrát si na diskriminaci a vyhrožovat někomu kvůli vlastní paranoie, to je i na mě moc.
