Japanolog a dramatik Martin Vačkář měl skvělý nápad: před dnešními „polokulatými“ narozeninami oslovil Věru Čáslavskou, se sedmi zlatými medailemi nejúspěšnější českou olympioničku historie, a přiměl ji k rozhovoru. Proč se mu tak obtížná věc podařila? Jednak se spolu dobře znají, byl tlumočníkem při návštěvách Japonců, kteří ji od tokijské olympiády zbožňují, jednak není ze sportovní a ani z novinářské branže.
Slavná gymnastka se, jak známo, uchýlila do ústraní před deseti lety, po rodinné tragédii, a od té doby žije v domě s pečovatelskou službou a stýká se jen se svými dětmi. Na veřejnosti se naposledy objevila nečekaně koncem roku 2000 při rozloučení s Emilem Zátopkem v Národním divadle. I když se jí celou dobu bezúspěšně snaží pomoci přátelé z gymnastiky i Klubu českých olympioniků, je to marné. Bývalá předsedkyně Československého i Českého olympijského výboru zanevřela na svět. Nechtěla nikoho vidět, dopisy přebírá jen pode dveřmi.
Když se mi s ní před pěti lety podařilo setkat v zahradní restauraci, měla tmavé brýle a šátek, aby ji nikdo nepoznal. Nakonec jsme se po tříhodinovém rozhovoru loučili přátelsky, ale s dovětkem, že nic z našeho povídání nebude zveřejněno. To je pro novináře smutná situace. Před dvěma týdny při náhodném setkání s Danou Zátopovou jsem zavedl řeč i na Věru Čáslavskou. Paní Dana neměla žádné nové zprávy, a tak jsme konstatovali to, co kdekdo řekl již mnohokrát: jak rádi bychom jí pomohli, ale jen vědět jak...
Martin Vačkář s ní vedl několikahodinový rozhovor po telefonu, po němž následovala pečlivá autorizace a vybrušování textu pomocí e-mailů. „Věra má smysl pro detail, je skvělá vypravěčka a dovede perfektně formulovat,“ říká Martin s uspokojením, ale dodává, že doladění textu nebyla hračka. „Vyprávěla mi, že žije v klidu, sleduje televizi a dění ve společnosti, čte knížky, poslouchá hudbu, přijímá návštěvy dcery i syna a občas s nimi jde na procházku, baví ji internet,“ konstatuje Vačkář. Nechce být optimista za každou cenu, ale myslí si, že i v jejím případě by nyní mohl čas začít hojit rány na duši.
Nebývá zvykem propagovat texty v konkurenčním médiu, nicméně na dlouhý rozhovor s Věrou Čáslavskou v MF Dnes se těším a myslím, že nejsem sám.
