Takže po měsíci tvrdých politických vyjednávání za zavřenými dveřmi konečně známe Grossovu ministerskou sestavu nové vlády. Jeden nestačí zírat překvapením, jací čarodějové a lišáci Gross a koaliční spol.vlastně jsou! Zase nás všechny převezli. Jak po pádu Špidlovy vlády slíbili, vzali si výsledky eurovoleb opravdu k srdci a sestavili tým, který rozhodně neprošel žádnou kosmetickou úpravou, jak bývá v politice zvykem, když se pro lepší budoucnost nás všech začíná od nuly. V podstatě totiž neprošel úpravou téměř vůbec žádnou.
Takže po měsíci tvrdých politických vyjednávání za zavřenými dveřmi konečně známe Grossovu ministerskou sestavu nové vlády. Jeden nestačí zírat překvapením, jací čarodějové a lišáci Gross a koaliční spol.vlastně jsou! Zase nás všechny převezli. Jak po pádu Špidlovy vlády slíbili, vzali si výsledky eurovoleb opravdu k srdci a sestavili tým, který rozhodně neprošel žádnou kosmetickou úpravou, jak bývá v politice zvykem, když se pro lepší budoucnost nás všech začíná od nuly. V podstatě totiž neprošel úpravou téměř vůbec žádnou.
Navíc i v té bídné trošce cítím malý matematický švindl. Jelikož se Stanislav Gross zřejmě stane premiérem, musel za sebe logicky na vnitru najít náhradu, tudíž nejde o výměnu v pravém smyslu slova. Někdo totiž na ministerstvu, jako na většině úřadů, sedět musí. Skutečně vyměnění ministři jsou jen tři – Karel Kühnl, Jiří Paroubek a Milada Emmerová. Novou, podle slibů neotřelou tváří je pak pouze Milada Emmerová jako nová ministryně zdravotnictví. Ta navíc vystřídala ministra, který byl ministrem jen pár týdnů, takže za debakl sociální demokracie v eurovolbách, což byl důvod pádu vlády a sesedání z koní, de facto vůbec nemohl. Karel Kühnl, náš starý neznámý a nyní zřejmě ministr obrany, býval ministrem průmyslu a obchodu. A protože my voliči máme o něco lepší paměť než politici, ještě jsme na to nezapomněli. A tvář Jiřího Paroubka, dlouholetého náměstka pražského primátora, taky moc dobře známe. Což mě vede k nepříliš povzbudivému matematickému výsledku Grossova ministerského zemětřesení: jeden nový ministerský obličej. Za to si Gross a spol. nezaslouží nic lepšího než jeden vztyčený prst. Basta!
A tohle všechno trvalo a plnilo přední stránky novin celý měsíc! Před časem někdo (a teď mi vůbec nestojí za to zjišťovat kdo) v MfD napsal, že novináři nepíšou o politice vážně, protože komerční tlak na média je nutí psát zábavně. Málem jsem se rozbrečel. Jak chce někdo soudný psát o něčem podobném, jako bylo například poslední sestavování vlády, vážně? Jen naprostý blázen by se mohl uchýlit k něčemu tak pošetilému jako brát politiky vážně. Už před několika měsíci jsem v jednom sloupku napsal, že jsem se jednou probudil a prostě se rozhodl, že nebudu mít rád politiky a budu si z nich dělat legraci. Proč ne? Zaslouží si to. Teď mě napadá, že si nezaslouží ani to. Šetřeme papír.
