Někteří pražští zastupitelé by v Praze rádi viděli olympijské hry. Už také vidí krásný velký stadión (pravděpodobně v Letňanech), který by v Praze vyrostl a měl by pojmout minimálně padesát tisíc diváků.
Jeden velký stadión už v Praze stojí. Jmenuje se Strahovský. Stadión je z architektonického hlediska stále pozoruhodný, jeho šedivé tribuny mají své kouzlo, ale co naplat, někdejší sokolská chlouba první republiky, jejíž životnost prodloužily socialistické spartakiády, se dnes poněkud přežila. Jeho plocha je rozčleněna na několik fotbalových hřišť a tribuny jsou k ničemu. Vedle něho přitom stojí druhý velký stadión, atletický, na němž zatím hraje pražská Slavia fotbal. Až ale Slavia dostaví svůj stadión v Edenu, bude i tento druhý strahovský stadión stát před otázkou: co s ním?
Pakliže se v Praze jednou olympiáda opravdu uskuteční, zbyde tu po ní další velký stadión. A taky vyvstane tatáž otázka: co s ním? Změnit ho například na fotbalový svatostánek asi nepůjde - atletická dráha je hodně rušivým elemetem a dnešní fotbalové arény se staví bez ní. Zatím jsem se nikde nedočetl, komu by takový olympijský monument sloužil. A připomínám, že ve hře je výstavba dalšího velkého sportovního svatostánku: národního fotbalového stadiónu.
Když jsem byl v roce 1996 na olympiádě v Atlantě, musel jsem obdivovat, jak krásný olympijský stadión tu vybudovali. Byl ovšem velmi zvláštní – největší tribuny neměl po celém obvodu, ale jen v jednom rohu. Ptal jsem se, proč? Protože až olympiáda skončí, předěláme ho na baseballový stadión, bude tu hrát místní klub - jedině tak se stavba ekonomicky vyplatí, řekli mi. A co bude s tím starým baseballovým stadiónem, ze šedesátých let, který tu máte? Ten zbouráme, nač by nám byly dva baseballové stadióny? Podotýkám, že jsem ten baseballový stadión viděl, pocházel teprve ze 60. let a byl architektonicky stejně zajímavý, jako třeba ten náš spartakiádní na Strahově. Škoda ho zbourat. Ale z hlediska úspory peněz i místa to byla správná úvaha.
V Evropě podobný přístup ke stavbám rozhodně není pravidlem, spíše výjimkou. I díky tomu má ostatně Evropa mnoho architektonických památek. Ale na druhou stranu se pro budoucnost chrání kdeco. Kupříkladu zničený štvanický hokejový stadión, na jehož místě už dávno mohlo stát sportoviště hezčí a modernější. Ostatně už i holešovická hokejová hala má nejlepší roky za sebou. I nad ní za pár let vyvstane otázka: co s ní?
Nemám jasný názor na to, jestli je Praha vhodným městem pro olympiádu. Jen si ale říkám, že stavět stále nové a nové stadióny a ty staré nechávat „dožít“ až na samotnou hranici zkázy, je trochu velký luxus.
