Protože v těchto dnech coby advokát Karla Čapka pořád přemýšlím o Největším Čechovi (viz také Reflex č. 20 z tohoto týdne), napadlo mne, co vlastně spojuje tu desítku finalistů? Ano, jsou to velcí duchové, lidé, kteří něco dokázali, ale jaká vlastnost je ta, která dává dohromady útlou paní Boženu s pevným Žižkou, co spojuje jemného Čapka s mocný Karlem IV., co má společného učenec Komenský a komik Werich?
Myslím, že všechny pojí to, že se nebáli. Nebáli se života, neutíkali před ním, neschovávali se v závětří. Stáli v první linii a bojovali. Nemuseli se bít zrovna za nějakou velkou věc, stačilo, aby bojovali za to, žít svůj život tak, jak ho chtěli žít – což je případ Boženy Němcové. Čapek se zase nebál tváří v tvář nastupujícímu fašismu bojovat za demokracii a slušnost, a svým způsobem ho to stálo život. Dvořák se nebál jako skladatel riskovat, vyrazil do ciziny, do daleké Ameriky, a uspěl. Komenský se nebál opustit rodnou zem, jen aby si zachoval vlastní víru, Havel se nebál říkat pravdu, i když ho to stálo roky perzekuce. Žižka se nebál křižáků, kteří byli lépe vyzbrojeni a bylo jich víc, Werich se nebál říkat lidem prostřednictvím humoru to, jací ve skutečnosti jsou. Hus se nebál za svou pravdu dokonce zemřít. Masaryk za pravdu bojoval v aféře s rukopisy, při hilsneriádě, a pravdu a odvahu dokonce učinil jakožto prezident svým heslem: „Nebát se a nekrást“.
Téhle odvahy je lidstvu vždycky třeba , protože lidé jsou ve své podstatě zbabělí. Nebojíme se, když jdeme v davu, když je nás víc, když se můžeme schovat. Stefan Zweig napsal, že odvahou není jít v první válečné linii do útoku, protože vás v tu chvíli žene davová hysterie. Skutečnou odvahou je postavit se a říct: tahle válka je špatná, není v ní dobré a zlé strany, a proto v ní odmítám bojovat. Najít k takovému individuálnímu vystoupení sílu, to si skutečně žádá obrovské srdnatosti. Všech deset Největších Čechů něco takového dokázalo, každý z nich stál v určitém období svého života osamocen, jen se svým já, se svým talentem a schopnostmi. A ve zkoušce uspěl, i když jeho osobní konec mohl být třeba tragický.
Myslím, že lidé hlasující v anketě si tenhle aspekt deseti největších Čechů možná ani neuvědomovali, ale v podvědomí ho mají. Cítí, že tohle by mohl být ten ideál, ke kterému je dobré směřovat. Nežít ve strachu, protože ten svazuje. Žít odvážně, protože odvaha osvobozuje a dává sílu i křídla.
