Písničkář Václav Koubek: Oligarcha nás všechny vybrabčil | Reflex.cz
nahoru

Písničkář Václav Koubek: Oligarcha nás všechny vybrabčil

Marek Gregor22. prosince 2016 • 07:00
Básník, harmonikář, zpěvák a spisovatel Václav Koubek (62) si v padesáti splnil sen. V jihočeských Chotěmicích založil soukromý Vesnický klub.
Básník, harmonikář, zpěvák a spisovatel Václav Koubek (62) si v padesáti splnil sen. V jihočeských Chotěmicích založil soukromý Vesnický klub.
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Básník, harmonikář, zpěvák a spisovatel Václav Koubek (62) si v padesáti splnil sen. V jihočeských Chotěmicích založil soukromý Vesnický klub. Klubový manifest z roku 2004 – Právní návod ke krocení úředního šimla aneb Stručná rukověť pro buditele a šiřitele kultury – se od té doby šíří po internetu a dnes slouží mnoha podobným vesnickým spolkům  jako rada, jak se vyhnout diktátu EET.

V písničce Hospoda zpíváte ­Svoboda je samota.

Se svobodou je to složitější, má několik forem a taky s sebou nese rizika. Já – abych byl svobodnej – si vybral harmoniku. A ačkoli neznám teorii hudby, jsem neškolený, neumím noty, přežil jsem čtyřicet let a z mého „povyku“ se staly písničky osobitého žánru.

Nepřijde vám, že ze svobody, které jsme si užívali po roce 1989, v posledních letech postupně ztrácíme?

Proto volám ke vzdoru. Víme, že nás oligarcha všechny vybrabčil. Podléháme návratu do totality, ale já se tomu odmítám poddat. V roce 1989 mi bylo pětatřicet, takže se dá říct, že půlku života jsem prožil v nesvobodě. Myslel jsem si, že tu druhou prožiju v pohodě, leč ta totalita se nám plíživě vrací. Otravuje mě to, už jenom kvůli dětem. Kdysi jsem sám spílal rodičům, proč to tak v osmačtyřicátém nechali. Nechci, aby se mě děti ptaly, proč jsem pro to něco neudělal právě teď. Nazývejme věci pravými slovy: Já vím, že všichni máte hypotéky, že všichni máte strach přijít o práci, že se bojíte reptat. Máte rodiny, relativní bezpečí a musíte je uživit. Spadli jste do konzumu, který vás má jako rukojmí – drží vás pod krkem. Jediný svobodný jsme zase my básníci, kteří se teď musí naučit psát přímočarou poezii. Jsme na okraji, ale musíme říct nahlas nevyřčené. Naštěstí má harmonika jede na vzduch – a ten si ani oligarcha nekoupí!

Krize elit?

Naprostá. Uznávaní právníci hájí lumpy, finančníci hrabou pod sebe, duchovní stojí frontu na metály. Dokud bude politika byznys, dokud si politici neuvědomí, že ve své konečnosti a zkušenosti je jejich největší odměnou zlidštit bytí, pokud nepochopí, že služba je to největší poslání, pak se z té paranoie nikdy nevyhrabeme! Ptám se: „Je tu ještě někdo, kdo řekne: Jsem rytíř! Mám ODVAHU! A hledám sílu postavit se všem protřelým.“ Podívejte se na tu dnešní sociální demokracii. Pod oligarchou, co tuneluje zem, produkují nové sociální trosky. Chápu, že je lidi volili po druhé světové válce, kdy rodiny byly na dně, bez vzdělání, bez práce a uvěřily, že úředníci za ně otočí kolem dějin. Ale dneska, když se každý může vzdělat, pracovat a soutěžit o své sebeurčení, socani stále hrajou kartu třídní nenávisti stejně jako komunisti. Čtvrt století po roce 1989? Kde je vůle mocných probudit v nás energii. Prodat český um. Místo toho tu máme vládu zbabělců, moralistů, co místo zákonů vymýšlejí ubohosti. Dělají z nás nesvéprávný děti. A bují byrokracie. Živnostník je třídní zmije, tam mimochodem patří i muzikanti. Socani nás ničí ve jménu líných. Rád bych státu dal daně, kdyby uměl hospodařit. Začíná tu fungovat státní kapitalismus, čím dál víc se blížíme Číně.

Někde jsem četl, že říkáte, že byste byl pro to, aby si každý dobrovolně určil, kolik má zaplatit na daních...

Věřím, že společnost se dá vychovat. Když se zavedly samoobsluhy, lidi kradli a u pokladny stál učeň na bedně od piva a hlídal, každýho šacoval. Pak si spočítali, že hlídači jsou mnohem dražší než ztráty. Tohle je tolerance, která musí mezi lidmi existovat, prostor mezi klouby, aby pracovaly, něco jako kližka, vůle mezi tím vším, vůle k úniku. Možnost volby pro ty poslední. Byl jsem za totáče vším, i zřízencem v cirkusu. Krotitel mi říkal: „Chceš-li drezírovat šelmičku, nesmíš jí dát stojan na kraj klece. Ona pak má vždy volbu – buď jde na stojan, nebo ho obejde a ví, že na stupínku dostane odměnu, ale když dáš posed ke zdi, buď si sedne, anebo skočí proti krotiteli.“ Nemůžeme přece nastavit systém vzájemného udávání! Nastavit režim anonymů! Nejhorší pro demokracii, pro svobodu, je vlastní autocenzura. Pak se všichni najednou budou bát sami sebe a stát z toho stejně žádnej prospěch mít nemůže. Nehledě k tomu, že stejně musí nabrat ty, co kontrolujou, a ty, co kontrolujou kontrolory, a pak ještě komisaře, co nade vším bdí. Ano, levnější jsou ztráty, kližka, vůle pro nepřizpůsobivý!

Rozhovor s Václavem Koubkem si přečtěte v tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 22. prosince.

Reflex 51/2016



Klíčová slova: Václav Koubekrozhovor



Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře