Demonstrace, Praha, 30. 11. 2010

Demonstrace, Praha, 30. 11. 2010 Zdroj: Tomáš Tesař

Demonstrace na pražské radnici: Listopadová krize na pokračování

Včerejší první zasedání nového pražského magistrátu přineslo všechny známé protestní reálie českého politického života, a navrch některé další.

 

Začínalo to klasickým mítinkem s moderátorem a protestními zpěváky na Mariánském náměstí před pražským magistrátem, což mohlo vzdáleně připomínat akce spojené s Listopadem 1989. Následovalo proniknutí zhruba pěti set lidí do jednacího sálu sněmovny a úplné znehybnění schůze, včetně pískání, křičení a klaksonů. Následovalo vytlačení zastupitelů, obsazení jejich míst a řečniště, což už mělo blíž k francouzské a ruské revoluci, včetně alegorií s prasaty za řečništěm.

 

 

V první řadě tomu spokojeně přihlížel exprezident Václav Havel, který působil jako teskná vzpomínka na sebe sama, takže se s některými demonstranty nechával fotit a poskytoval rozhovory na všechny strany. První pokus o zvolení vedení radnice byl neúspěšný a schůze pokračovala až odpoledne, kdy se počet návštěvníků v sále snížil zhruba na stovku.

 

Co tyto události ukázaly?

1. Dvanáct let od vzniku iniciativy Děkujeme, odejděte, jedenáct let od Impulsu 99 a konečně deset let od televizní krize se čas od času objeví podobná akce, která se pokouší popsat politiku a její přirozené konflikty jinak – slovníkem politického kýče. Základem jeho gramatiky je, že konflikty mezi legitimními zájmy převádí na boj pravdy se lží. V takto nastavené situaci je politika jako proces soutěžení legitimních zájmů vystrčena na okraj a vzniká hrozivé napětí my a oni, které se nedá řešit kompromisem, ale formou nějaké studené nebo horké občanské války. Opakem kýčovitého slovníku je politický realismus, který se ptá, například takto:

- Dokáže nový primátor Svoboda ustát svoji pozici uvnitř pražské ODS, aby provedl změny, které slíbil? A za jakých okolností? Přibere skutečně do svého týmu lidi z Transparency International a jak se to projeví v kvalitě zadávání veřejných zakázek?

- Anebo se můžeme ptát ještě jinak: do jaké míry jsou rizikové vazby jednoho z neúspěšných kandidátů na primátora, Zdeňka Tůmy na miliardáře Bakalu, s nímž před 15 lety začínal v Patria Finance, a který sponzoroval jeho volební kampaň? Připomíná to vztah Bém – Janoušek? Atd.

 

 

2. Namísto kritiky koaličního programu a popsání rizik vládnutí ODS a ČSSD slyšíme z řad opoziční TOP 09 jen moralistní apely a temné narážky. Šéf pražské „topky“ František Laudát na otázky televize, co říká vtrhnutí pěti set lidí do hlavního sálu a blokování schůze odpověděl, že si to měla ODS a ČSSD předem uvědomit, když vytvářela nemravnou velkou koalici. Václav Havel na mikrofony ještě dodal, že kdo seje vítr, sklidí bouři. Kýč má v tomto případě často kompenzační účel. Namísto sebekritiky toho, jak jsem špatně povolební vyjednával nebo naznačení korupčních rizik nové koaliční smlouvy nabízí neurčitou dichotomii pravda-láska. Je to příklad antipolitického postoje, který nevytváří politickou opozici, ale opozici vůči politice jako takové.

 

 

3. Tyto občasné výbuchy občanské nespokojenosti také souvisí s neschopností politických stran vytvářet a ztělesňovat silné společenské názory a zájmy. Kdyby se některé věci reflektovaly na půdě politických stran, nemusely by vyvřít touto cestou.

 

    Reflex byl jedním z těch, kteří věrně popisovali situaci na pražských radnicích, včetně té největší. Nejsme i my svými obálkami prasat spoluodpovědni za to, že včera muž s maskou prasete hanobil řečniště pražského primátora?

     

    Jedna věc je zobrazovat situaci padni komu padni. Druhou věcí je reakce na tuto situaci. A třetí způsob, kdy složité věci se snaží zabalit do kýčovitých formulací a řešení, které nikam nevedou.