nahoru

Ta, která nesnáší boháče

Veronika Bednářová 12. října 2017 • 00:15
Penny Arcade
Penny Arcade
• foto: 
Festival 4+4 Dny v pohybu

Z domova utekla ve třinácti, do New Yorku přišla v šest­nácti. Fetovala, spala pod mostem, kradla. Do Factory svého přítele Andyho Warhola vplula po úspěších na newyorské alternativní scéně, bylo jí devatenáct. Legendární avantgardní umělkyně Penny Arcade (67), vyznavačka bisexuálního života, je poprvé pracovně v Česku. Jako hvězda 22. ročníku festivalu 4+4 dny v pohybu uvádí v Divadle Ponec své komediální představení Longing Lasts Longer (Touha trvá déle) o životě, New Yorku, o stand-up komicích a rokenrolu. Hrála je už ve třiceti městech světa.

V čem vám v mládí učaroval Andy Warhol?

Když jsem ho poznala, bylo mi sedmnáct a nikomu jinému se moje umění nelíbilo. Jen Andymu. Chtěla jsem stát na jevišti s kamarády, které jsem znala z běžného života, což on považoval za skvělý nápad, zatímco ostatní si ťukali na čelo. Hodně mě podporoval, i intelektuálně, snažil se, abych si mohla dělat, co chci. Takoví lidé jsou ve vašem životě k nezaplacení. To, že se mnou souhlasil, pro mě bylo strašně důležité. Měli jsme hodně společného: taky byl workoholik, pořád pracoval. Měl ale slabost pro celebrity. Obdivoval lidi, kteří měli peníze a slávu.

Proto jste z Factory tak brzy odešla a nepřijala nabízenou roli ve Warholově filmu Pork?

Trochu jsem si Andyho idealizovala, pak mi došlo, že jsme hodně jiní. Oba jsme z rodin chudých evropských přistěhovalců, ale zatímco já obdivovala italský neorealismus, on unikal do reality superbohatých. A já na boháče nebyla. Nejsem ten typ. Mohla jsem zůstat v jeho skupině umělců mnohem déle, kdyby se tak strašně nestyděl za to, že je z rodiny pracujících imigrantů. Já na to byla pyšná, on se na to snažil zapomenout. Proto se naše cesty rozešly.

Dolní, východní část Manhattanu, Lower East Side, bývala místem pro chudé imigranty – a taky tu bydlela celá generace avantgardních umělců v čele s básníkem Gregorym Corsem a Patti Smith. Vy jste byla jednou z nich, žijete tam dodnes, kdy je z Lower East Side luxusní newyorská čtvrť.

Zůstalo nás už jen málo, těch původních lidí z uplynulých padesáti let, kteří jsme součástí newyorské umělecké tradice. Proto jsem založila projekt zvaný The Lower East Side Biography, kdy s těmito lidmi natáčím na kameru rozhovory. Taková orální historie, chápejte, aby po nás něco zůstalo. Patří k nim třeba pionýři americké divadelní avantgardy: Richard Foreman a Judith Malina, má blízká přítelkyně. A pár dalších, co ještě žijí.

Jak na vaši dost skandální show, plnou hudby a narážek na to, jak příšerně dnes žijeme, reagují lidé v různých zemích?

Hodně se líbí ve východní Evropě, ve Slovinsku, v Polsku. Máte sofistikované publikum, globalizace ještě úplně nekolonizovala vaši mysl. V představení mluvím nejen o gentrifikaci měst, tedy o tom, že v nich přestávají žít normální lidi, ale taky o gentrifikaci myšlenek, kdy se vám snaží společnost vnutit, že jste individuality, ale ve skutečnosti je to lež. Třeba v sedmdesátých letech, jestli si to ještě někdo pamatuje, měli tetování jen striptérky a motorkáři: teď ho mají všichni. Chceme být jiní než ostatní, ale přitom jsme zoufale stejní. Hlavním znakem naší společnosti není individualismus, ale konformita, kterou nám zabalují do individualistického kabátu. Žijeme zoufale konzumně, máme z toho deprese a pocity vyhoření, těžko se s tím bojuje. A východoevropské publikum tomuhle rozumí. Moc se těším do Prahy, byla jsem tu už v roce 1996 a musela si dávat budíka na tři hodiny ráno, abych viděla vaše město bez turistů. To se, předpokládám, za těch dvacet let ještě zhoršilo.

Teď nebudete sama v Praze ani ve tři ráno.

No, a přesně o tomhle je moje představení. Některým lidem je moje konfrontace nepříjemná, berou moji show jako kritiku mladých lidí. Já ale nikoho nekritizuju – jen upozorňuju na to, co se mladým lidem dneska děje. Gentrifikací se zabývám už padesát let, dokážu dávat věci do kontextu – a někdy je z toho holt trochu skandál. Jak říká jedna moje kamarádka: „Svět má s tebou problém, protože jsi rozhněvaný mladý muž v těle ženy pozdního středního věku.“


PENNY ARCADE, jedna z Warholek, zakladatelka amerického performančního umění, showmanka pouličního kabaretu, mezinárodně proslulá sólová divadelnice. Svá díla představila od Sydney Opera House až po Londýn, slavná je její provokativní show Bitch!Dyke!Faghag!Whore! Se svým spolupracovníkem Stevem Zehentnerem koprodukuje projekt The Lower East Side Biography, ve kterém už 19 let nahrává vzpomínková videa s posledními žijícími členy umělecké komunity, usazené v 60. letech na manhattanské Lower East Side. Patří k nim hudebnice Patti Smith či divadelníci Judith Malina a Richard Foreman. Ve filmu o Pennině velkém příteli Quentinu Crispovi, podle kterého napsal Sting hit Englishman in New York, hrála Penny Arcade herečka Cynthia Nixon, hvězda seriálu Sex ve městě.

Veronika Bednářová


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,310
20,530
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře