nahoru

Hymny zkázy

JANA KOMÁNKOVÁ 5. května 2016 • 00:15
Album skvělé písničkářky vznikalo jinak, než je v kraji zvykem
Album skvělé písničkářky vznikalo jinak, než je v kraji zvykem
• foto: 
Profimedia.cz

PJ Harvey natočila smutné, ale zvídavé album.

Přiznání autorky: PJ Harvey jsem měla raději, když její energií byla vášeň, ne angažovanost. A protestsongy obecně oblibuji míň než písničky o emotivnějších tématech. Přesto na mě nové album paní PJ zapůsobilo místy velmi hluboce a budí ve mně takový ten potěšený úžas, který dobrá hudba umí evokovat.

The Hope Six Demolition Project je album zrozené netypicky. Písničky, jež na něm jsou, vznikly z velké části během autorčiných cest po Kosovu, Afghánistánu a Washingtonu. Ve stejné době spisovala také svou sbírku poezie The Hollow of the Hand, která vyšla na konci roku 2015. „Informace z druhé ruky mi nestačily, chtěla jsem poznat půdu a lid zemí, které mě fascinovaly,“ řekla k cestám, jež absolvovala s fotografem Seamusem Murphym.

I nahrávání materiálu, pro nějž získala při svých dobrodružstvích inspiraci, probíhalo jinak, než je zvykem. V lednu 2015 nechala na měsíc postavit pop-up studio v londýnském paláci Somerset House. V něm pak kapela nahrávala desku s tím, že příznivci mohli přijít, koupit si lístek a pozorovat všechny při práci – bez záruky, že zrovna budou svědky něčeho zajímavého.

À propos kapela. Sestava hudebníků podílejících se na albu je impozantní. John Parish, s nímž točila leccos zajímavého před pár lety, Flood, producent a příležitostný hráč na syntezátor, Mick Harvey od Nicka Cavea a řada hostů –

hvězdný Jamajčan Linton Kwesi Johnson, Terry Edwards a James Johnston (Gallon Drunk). Člověk by si řekl, že tohle nemůže dopadnout špatně.

A taky nedopadlo. Neveselá deska, jejímž velkým tématem je gentrifikace, vystěhovávání starousedlíků, žebrota, boj a podobná politická a sociální témata, zní impozantně. Píseň Ministry of Defence jsem si po prvním poslechu pustila okamžitě asi ještě dvacetkrát a stále obdivuju její vznosnou krásu. Jsou to hymnické moderní zpívánky jako od Briana Ena, ke kterým se zároveň hodí i nehodí, že ony vznosné sbory vyzpívávají výčet trosek na rumišti jakéhosi poničeného města. „Stře-py sklááá, bí-lá če-list, buchny, žiletky a plastiková lžičkááá, vlasy, kuchyňský nůž...“ Ano, takhle napsáno to působí prapodivně, ale dohromady to je tak strašně dobrý!

Není to tak se všemi skladbami, některé nejsou tak impozantní hudebně, u jiných jistá textová naivita překročí vhodné meze – nebo jsou to prostě trochu banální písně. Ale případnou lehkou nudu nebo nezájem během pár minut zažene nějaký moment, který člověka přitáhne za ucho. Je to ambiciózní, opravdová, emocíplná deska, jež prozrazuje, že autoři jsou duší mladí, zvídaví a lační života, i když už jim není dvacet.

Tohle není dokonalý počin, ale tak nějak mě těší, že vznikají desky, které můžeme nazvat zajímavými, riskantními, současnými, provokativními, inspirativními a působivými uměleckými počiny.

JANA KOMÁNKOVÁ


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,870
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře