České ministerstvo zahraničí propadlo amorálnímu blouznění | Reflex.cz
reklama
nahoru

České ministerstvo zahraničí propadlo amorálnímu blouznění

Jan Jandourek31. května 2014 • 07:00
České ministerstvo zahraničí propadlo amorálnímu blouznění
České ministerstvo zahraničí propadlo amorálnímu blouznění
• foto: 
profimedia.cz

Česká zahraniční politika dospěla do dalšího temného stádia. Vždycky, když si člověk myslí, že pokud se bude topit dostatečně hluboko, narazí aspoň na bahno, ale ono ne. Nové horizonty nám vždycky vyrazí dech. Teď se svými neskutečnými rozumy vyšel v Lidových novinách na světlo náměstek ministra zahraničí Petr Drulák. Jeho bezostyšný cynismus předčil snad i všechno, co tu kdysi produkovali komunisté.

reklama

Z proudu tzv. myšlenek pana náměstka. Kolegyně novinářka Kateřina Šafaříková se ptá: „V čem byla dosavadní politika lidských práv konfrontační?“

Drulák míní: „Některé její výhonky mohly být vnímány těmi společnostmi, jimž byly určeny, jako agresivní. Jako něco, co sice bylo dobře myšleno, ale bylo to něco, s čím se nejen neztotožňovala daná politická reprezentace, ale s čím se neztotožňovala ani podstatná část společnosti. Byla to politika jen pro jeden úzký segment populace.“

Aha, takže když polpotovský režim nebo Castrova Kuba vraždili lidi, nemělo by se to diktátorům vytýkat, protože by to vrahouni mohli považovat za „agresivní“. Asi by je to třeba i bolestně zamrzelo, jak jsme na ně zlí.

Pan Drulák taky zřejmě neví, co je to „politická reprezentace“.

Politika je svobodné soupeření stran, reprezentace znamená, že někdo zastupuje něčí zájmy. Na Kubě a v Číně nic takového není. Když už je někdo náměstek ministra, měl by si dostudovat politologické znalosti aspoň na středoškolské úrovni.

Nebo o Tibetu: „Jakkoli nesmí být trivializován, míjí se s potřebami, zájmy a podstatou čínské společnosti. Řada zdejších nevládních organizací a řada lidí, kteří se o toto téma zajímají, si ztotožňují Čínu s Tibetema to je obrovská koncepční chyba. Jejím výsledkem je velmi zploštělý a velmi zavádějící pohled na Čínu.“

Takže fyzická likvidace lidí a nucené demografické změny v Tibetu jsou „zploštělý a velmi zavádějící pohled“. Aspoň už víme, čemu se v nové české politice říká zavádějící.

Oni to vnímají jinak

Paní Šafaříková se dál ptá: „Podpora Tibetu byla podporou slabšího a pronásledovaného, pro což Česko mělo kvůli vlastní historické zkušenosti porozumění, bylo v tom důvěryhodné a do určité míry to byl jeho úkol. Tohle podle vás neplatí?“


Pan Drulák: „Ten argument je velmi hezký, ale představte si, že Číňané to vnímají úplně opačně. Oni to vnímají tak, že podpora Tibetu je snaha toho silného Západu držet dole tu slabou Čínu.“

Chudák slabá Čína, ta se nás snad i bojí, hned nám stoupne sebevědomí.

Logika tohoto uvažování nemá chybu. Když to Číňané vnímají opačně, tak si před tím máme kleknout a mlčet. Až Číňané řeknou, že je voda suchá a sníh černý a horký, tak si budeme představovat, že „to vnímají opačně“. Že jsou v Číně a na Kubě a v Rusku lidé v kriminále a taky „to vnímají opačně“, to není důležité. Protože platí jen jedna verze „opačného vnímání“, ta drulákovská. V tom ovšem dotyčný myslitel dosáhl virtuozity, jakou by snad nevymyslel ani Orwell. Opačně vnímat smí jen Drulák, Zaorálek a všelijaké neomylné ústřední výbory. Obyčejný čičmunda a havlovec a dalajlamista a studenoválečník nic vnímat nemá, má si počkat, jaký „ukaz“ do gubernie od vrchnosti dorazí.

A ještě pán říká: „Já si ale vůbec nemyslím, že by s havlovským pojetím lidských práv bylo spojeno nějaké významné renomé České republiky. To, že je něco jasné a jednoduché, neznamená, že je to správné. Já považuji dosavadní politiku za chybnou. Říkám tomu falešný univerzalismus – falešná představa, že to, jakou jsme si vybudovali představu ideální společnosti, bychom měli vnucovat těm ostatním. Byla to snaha napasovat složitý svět do nějakého jednoduchého poststudenoválečného schématu. Vidím tam i souvislost mezi, řekněme, pozdními havlovci či epigony Václava Havla a americkými neokonzervativci a myslím, že ta politika byla skutečně chybná a škodlivá.“

Lidská práva jsou jedna

Josef Škvorecký kdysi na Hlasu Ameriky recenzoval jednu čínskou knihu. Šlo o milostný příběh z čínského komunistického koncentráku. Škvorecký píše, že si do té doby taky někdy myslel, že třeba lidé mají v různých kulturách různá pojetí svobody a lidských práv. Když četl tento lidský příběh, viděl, že Číňan uvažuje jako Zápaďák. Protože ono je to docela jednoduché, když vás mučí, tak to bolí. To pozná i toulavá kočka, když ji nakopnou, tak proč by to nepoznal Tibeťan. Drulákové všeho druhu ale ne. Plodí svůj totalitní slovní průjem slizkých frází a o lidi jim nejde. Hlavně se nevměšovat.

Lidská práva se týkají všech lidí na planetě, protože všude žijí ti samí lidé.

Drulák je cynický ideolog. Politika se bez trochy špíny provozuje těžko, co se dá dělat. Ale brodit se v tom až po krk, je příliš.

Tedy, řečeno zjednodušeně, pan Drulák měl dnešním dnem rezignovat a jeho šéf taky. Pro morální a politickou a intelektuální nekompetenci.



Klíčová slova: ministerstvo zahraničídrulák



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama