JAN JANDOUREK: Jan XXIII., druhý světec, zůstal poněkud v nezaslouženém stínu | Reflex.cz
reklama
nahoru

JAN JANDOUREK: Jan XXIII., druhý světec, zůstal poněkud v nezaslouženém stínu

Jan Jandourek27. dubna 2014 • 13:00
JAN JANDOUREK: Jan XXIII., druhý světec, zůstal poněkud v nezaslouženém stínu
Jan XXIII
• foto: 
wikipedia.org

Je trochu paradox, že dnešní druhý světec, papež Jan XXIII. zůstal ve stínu jednoho ze svých nástupců. Jan XXIII. byl – řečeno dnešním jazykem – celebritou a ikonickou postavou 60. let a bez něj by církev nevypadala tak, jako dnes.

reklama

Dalo by se říci, že bez Jana XXIII by se Karol Wojtyla asi papežem nestal, protože jeho volba byla také důsledkem II. Vatikánského koncilu, který Jan XXIII. svolal. Ovšem on sám se stal papežem vlastně náhodou.

Byla to pozoruhodná dráha, která ukazuje, že v církvi se lze dostat nahoru až úplně zespoda. Angelo Giuseppe Roncalli, jak se pozdější papež jmenoval, byl čtvrtý ze čtrnácti dětí, které se narodily v rodině zemědělců, kteří žili v obci Sotto il Monte v Lombardii. V roce 1904 byl vysvěcen na kněze a sloužil pak církvi v různých funkcích.

Jako zástupce Vatikánu působil v Bulharsku, Řecku a Turecku. Tam měl příležitost poznat zblízka pravoslavné křesťanství. V té době ale také upadl v podezření u vedení církve. Bylo to v době, kdy se vedlo takzvané protimodernistické tažení, které vedl mimo jiné – další z paradoxů dějin – papež Pius X. (papežem 1903-1914), sám člověk pocházející z chudých poměrů. Do této neděle to byl poslední papež prohlášený za svatého. Roncallimu přičítali mimo jiné i diplomatický neúspěch, za který ale nemohl. Totiž že bulharský panovnický pár (princezna byla italská katolička) se dal nejdříve oddat katolicky, ale vzápětí pravoslavně, což nuncius předem nevěděl a byl tak vlastně podveden. Také jeho sociální cítění bylo podezřelé a ještě se navíc stýkal s lidmi, kteří nebyli v milosti církevních úřadů.

Za války se zasazoval o záchranu židů a byl v mnoha případech úspěšný. Po válce dostal obtížný úkol, byl jmenován nunciem ve Francii, kde musel žehlit ožehavý problém, totiž kolaboraci některých biskupů s nacistickými okupanty. Podařilo se mu prokázat, že kolaborantů bylo méně, než vládnoucí elity, ideově tehdy hodně pod vlivem komunistů, tvrdily.

Přechodný papež

Nakonec se konečně dočkal pastorační činnosti a byl jmenován patriarchou benátským (to je v podstatě čestný titul pro arcibiskupa) a kardinálem. Nebylo to ale jeho poslední místo. Nakonec byl 28. října 1958 ve věku 76 let po jedenácti kolech hlasování zvolen papežem. Nikdo nemohl být víc překvapen, než Roncalli sám. Přijel do Říma se zpáteční jízdenkou na vlak do Benátek. Zvolil si jméno Jan, aby vyřešil problém vzdoropapeže Jana XXIII., kterého známe i z našich dějin jako aktéra na kostnickém koncilu. Roncalli byl kvůli pokročilému věku zvolen jako přechodný kandidát, než se příště volitelé shodnou na nějaké výrazné osobnosti.

Roncalli se ale vymkl z rukou a překvapivě svolal reformní II. Vatikánský koncil, který ovlivnil život církve na další půlstoletí. Jako arcibiskup se ho účastnil i Karol Wojtyla a právě tady ho nejspíš poznala i řada jeho pozdějších volitelů.

Jan XXIII. zemřel v roce 1963 uprostřed konání koncilu, který dokončil až jeho nástupce Pavel VI.

Papežské vtipy

O Janu XXIII. se vypráví řada anekdot, které je škoda neuvést. Je nutno mít na paměti, že jde o apokryfní historky, kde nelze doložit pravost, nicméně vykreslují jeho obraz v očích lidí.

„Papež: ‚Často se stává, že se probudím v noci, a začínám přemýšlet o závažných problémech postihujících svět a pak si říkám, musím o tom mluvit s papežem. Pak se druhý den probudím a zjistím, že jsem papež.‘“

„V odpovědi reportérovi, který se zeptal, kolik lidí pracuje ve Vatikánu, údajně řekl: ‚Asi polovina.‘“

„Když si jeden kardinál stěžoval, že nárůst platů vatikánských zaměstnanců znamená především to, že víc peněz dostane kdejaký uvaděč a vydělá si jako kardinál, papež poznamenal: ‚Ten uvaděč má deset dětí.‘“

„Když šel jednou večer navštívit přítele v nedaleké nemocnici Svatého Ducha, jeptiška u vchodu řekla: ‚Svatý otče, jsem matka představená Ducha svatého!‘On odpověděl: ‚To je dobrá práce, já jsem jen Služebník služebníků Božích.‘ (To je tradiční papežův titul po staletí.) "

„Nedlouho poté, co byl zvolen papežem, šel Jan XXIII. po římské ulici (tehdy to ještě šlo, jen to u papeže nebývalo zvykem). Minula ho jedna žena a pak pravila svému příteli: ‚Můj Bože, on je tak tlustý!‘ Papež slyšel, co řekla, otočil se a řekl: ‚Madam, věřím, že chápete, že papežské konkláve není zrovna soutěž krásy.‘“

A poslední: Papež kdysi napsal: Existují tři způsoby, jak dojít zkázy: ‚Ženy, hazardní hry a zemědělství. Můj otec si vybral ten nejnudnější.‘“ Nevíme, které z těch historek se tak skutečně odehrály, ale vycházejí z nějakého reálného základu. Ostatně dnes vidíme často skoro v přímém přenosu, že papež František jako by tuto epochu nějakým způsobem znova vrátil. Nebylo by dobré, aby Jan XXIII. zůstal ve stínu svého současně svatořečeného kolegy Jana Pavla II.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama