Sněmovna včera jednala jedenáct hodin, z toho musíme ale nejméně hodinu odečíst na odskoky na WC, kávu, cigaretu či panáka. Zbývá tedy deset hodin čistého času. To stačilo panu Hrdličkovi, aby jistě čestnými argumenty ve prospěch veřejného blaha zlanařil dva ódéesáky.
Pro níže uvedený výpočet je samozřejmé, že se jedná o výpočet horní hranice časového limitu. Je možné, že přesvědčit oba ódéesáky trvalo Hrdlovi deset minut, a zbývající čas prokecali o fotbale. Kdyby ovšem apeloval pan Hrdlička na vlastenectví Úlehly a Floriana celou dobu jednání (ke změně jejich názoru a potopení politické strany, za kterou kandidovali, došlo nejspíše dlouhou apelací na jejich vlastenectví a zdůrazňování blaha národa) a oni se k odchodu ze Sněmovny odhodlali po deseti hodinách, vychází to na jednoho na tři sta minut, pět hodin čistého času.
Použitím kalkulačky snadno zjistíme, že k nákupu celé sněmovny, všech dvou set poslanců, by postačovalo tisíc pracovních hodin jednoho Hrdličky. To je 125 pracovních dnů, pětadvacet týdnů. Takže skutečně výkonný gentleman ve výkonnostní kategorii pana Hrdličky dokáže realizovat akvizici celého českého parlamentu za necelý půlrok, a to ještě navíc použitím zcela zákonných, fairových a čestných argumentů! Oponent může namítat, že se jedná jen o ódéesáky, ale nemám nejmenší pochybnosti, že v ostatních stranách jsou kvalitativně srovnatelné poměry i ceny poslanců.
Taková výkonnost ukazuje, že se česká politika dostává svými standardy na úroveň politiky papuánské. Proto prosím pana Hrdličku, aby v průběhu příštího půl roku koupil sněmovnu celou. A ta sněmovna by pak odhlasovala připojení České republiky k USA jako americké zámořské kolonie. Protože včerejší rozpad koalice v režii tria Hrdlička - Úlehla - Florian znovu potvrdil, že tento národ není schopen si vládnout sám.
