Chlubení policistů a poslanců telefonáty od ministra financí mě přimělo, abych přiznal i můj telefonát s panem ministrem. Nebyl sprostý a nevyhrožoval, i když měl proč.
Kdysi si pan ministr vymyslel, že má videozáznam z kartelové schůzky šéfredaktorů významných médií, a vypukl kolem toho nemalý skandál.
Psaly všechny noviny — ale ten záznam nikdo neviděl. Odpoledne tentýž den pan ministr přiznal, že žádný záznam nemá. Vzápětí jsem sepsal skandální odhalení skutečnosti, že ministr Kalousek je buzerant a žere psy.
Ještě týž den mi pan ministr volal na můj (veřejný a v tiráži uvedený) mobil. Očekával jsem, že mi po právu sdělí, že jsem čurák. Byl ale mnohem sofistikovanější a vysvětlil, že se dlouho při čtení tak nezasmál. Tomuto hrubému nátlaku jsem nemohl nepodlehnout, a tak jsme vzápětí otiskli můj text, že pan ministr není buzerant a psy nežere.
Bez ohledu na to však mohu tvrdit, že ne při každém telefonátu je pan ministr sprostý.
Když se naopak podíváme na to, jak v telefonu nazval poslance za bártostranu Skokana, vidíme něco ještě podstatnějšího než sprostota.
Kalousek nazval Skokana debilem, blbečkem a čurákem. Jsou to silná slova, ale po pravdě: znáte pravdivější označení pro poslance za bandu obálkářů s Johnem v čele a Bártou v pozadí? Nestává se tedy Kalousek nakonec posledním členem vlády, který nazývá věci pravými jmény?
