Klaus nemá pravdu. Pro naše děti je dobré, že svobodu berou jako samozřejmost

30. října 201122:35

Nejdelší potlesk zazněl v pátek při udílení státních vyznamenání pro šestnáctiletého Davida Sukače. Byl delší než pro veterány minulých válek, bojovníky za svobodu i zasloužilé odborníky. On sám ho nemohl slyšet. Loni v srpnu zahynul poté, co v rozbouřené řece zachránil život tonoucímu kamarádovi. Prezident mu in memoriam udělil medaili Za hrdinství, kterou převzal dojatý otec.

 

Nejdelší potlesk zazněl v pátek při udílení státních vyznamenání pro šestnáctiletého Davida Sukače. Byl delší než pro veterány minulých válek, bojovníky za svobodu i zasloužilé odborníky. On sám ho nemohl slyšet. Loni v srpnu zahynul poté, co v rozbouřené řece zachránil život tonoucímu kamarádovi. Prezident mu in memoriam udělil medaili Za hrdinství, kterou převzal dojatý otec.
Rozumíme tomu, proč slavnostní publikum i my všichni oceňujeme ze všech vyznamenaných nejvíc právě Davida. Byl tak mladý, zachránil lidský život a zaplatil za to tu nejvyšší cenu. Byl příslušníkem generace, která se narodila a vyrostla v době, kterou právě prezident ve slavnostním projevu týž den pojmenoval jako dobu ideového chaosu a ztráty hodnot.
Václav Klaus na výročí československé nezávislosti ukázal, jak je těžké být konzervativcem v zemi, které krutá historie vzala tradice, zkušenosti i důstojnost. Prezident s určitým posměchem mluvil o současném světě, který si myslí, "jakoby nic než přítomnost a budoucnost nebylo".  Ale není to zrovna v našem případě lepší? Prožitek totality pro naši společnost nebyl ani motivující, ani obohacující.
Ano, hrstka těch nejsilnějších může v životě v nesvobodě objevit vnitřní sílu a osobní statečnost. Mimochodem, současný prezident do této hrstky nepatřil. Pro drtivou většinu ostatních však tento prožitek znamenal, že jejich hodnoty i vzorce chování byly zdevastovány.
Je snadné a nejspíš se i dočká potlesku tvrzení, že přeceňujeme schopnosti Internetu, Googlu, Wikipedie či umělé inteligence. Možná ano. Ale mladí lidé na Googlu i Wikipedii najdou nepochybně víc, než jsme my našli v oficiálních knihovnách a učebnicích.
Na rozdíl od prezidenta si myslím, že veškerá naděje této země je v generaci narozené v osmdesátých letech a později, a to právě proto, že berou svobodu jako samozřejmost. Doufám, že se už definitivně vysvobodili z našich traumat, úzkostí a komplexů. Věřim bez výhrad jejich vlastním hodnotám. I jejich - prezidentem několikrát zmíněným - vzorcům chování.
Třeba tomu, který ukázal šestnáctiletý David Sukač.

Rozumíme tomu, proč slavnostní publikum i my všichni oceňujeme ze všech vyznamenaných nejvíc právě Davida. Byl tak mladý, zachránil lidský život a zaplatil za to tu nejvyšší cenu. Byl příslušníkem generace, která se narodila a vyrostla v době, kterou právě prezident ve slavnostním projevu týž den pojmenoval jako dobu ideového chaosu a ztráty hodnot.

 

 

Václav Klaus na výročí československé nezávislosti ukázal, jak je těžké být konzervativcem v zemi, které krutá historie vzala tradice, zkušenosti i důstojnost. Prezident s určitým posměchem mluvil o současném světě, který si myslí, "jakoby nic než přítomnost a budoucnost nebylo".  Ale není to zrovna v našem případě lepší? Prožitek totality pro naši společnost nebyl ani motivující, ani obohacující.

 

 

Ano, hrstka těch nejsilnějších může v životě v nesvobodě objevit vnitřní sílu a osobní statečnost. Mimochodem, současný prezident do této hrstky nepatřil. Pro drtivou většinu ostatních však tento prožitek znamenal, že jejich hodnoty i vzorce chování byly zdevastovány.

 

 

Je snadné a nejspíš se i dočká potlesku tvrzení v prezidentově projevu, že přeceňujeme schopnosti Internetu, Googlu, Wikipedie či umělé inteligence. Možná ano. Ale mladí lidé na Googlu i Wikipedii najdou nepochybně víc, než jsme my před dvaadvaceti a více lety našli v oficiálních knihovnách a učebnicích.

 

 

Na rozdíl od prezidenta si myslím, že veškerá naděje této země je v generaci narozené v osmdesátých letech a později, a to právě proto, že berou svobodu jako samozřejmost. Doufám, že se už definitivně vysvobodili z našich traumat, úzkostí a komplexů. Věřim bez výhrad jejich vlastním hodnotám. I jejich - prezidentem několikrát zmíněným - vzorcům chování.

 

Třeba tomu, který ukázal šestnáctiletý David Sukač.

 

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme).

Diskuse ke článku


 
reklama
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile