VÁNOČNÍ POVÍDKA: Ježíšek ví, co si kdo zaslouží | Reflex.cz
reklama
nahoru

VÁNOČNÍ POVÍDKA: Ježíšek ví, co si kdo zaslouží

Veronika Krištofová19. prosince 2011 • 06:00
VÁNOČNÍ POVÍDKA: Ježíšek ví, co si kdo zaslouží
Ježíšek ví, co si kdo zaslouží
• foto: 
kresba Antonie Urbancová

Vyzvali jsme vás, abyste během 2011 minut napsali vánoční povídku, která nebude mít víc než 2011 znaků. V redakci se nám jich nakonec sešlo přes padesát. Deset nejlepších čtenářských povídek publikujeme až do 24. prosince na našem webu.

reklama

 

"Mami, Matyáš se poblil!" ječí na mě má pětiletá dcerka z pokoje.

 

"Tak ho utři a zapluj do vany, konečně," odpovídám ve stejných decibelech. Bojuju s balícím papírem a poslouchám, zda neuslyším dcerku na schodech. Dřív jsem takhle neriskovala a dárky balila v noci. Ale co máme dvojčata, mám po nocích jiný program.

 

Dceřin jekot plynule přešel v koupelnový zpěv. O okamžik později ho začal doprovázet řevem jeden z našich juniorů. Zbývá zabalit poslední dárek. Řev zesílil. Ach jo, dobalím to pak.

 

Do koupelny vcházím, když dcerka vypráví o mořských vílách.

"A pořád plavala na hladině."

"Ale to by neměla, viď?" zapojím se.

"No, on jí umřel táta, takže si mohla dělat, co chce."

"Aha." V pokoji zas Matyáš natahuje. Zvednu se.

"Kdy tu bude táta?"

"V noci slíbil, že večer."

"Ty jsi s ním mluvila v noci?"

"No, když měl Matyáše, šla jsem si k němu lehnout."

V duchu počítám, jak dlouho můj muž spal.

"Pojď z vody."

 

V pokoji pohladím Dannyho a Matýska ucpu dudlíkem. Během čtení pohádky je klid.

 

"Mami, víš...," zdržovací taktika.

"Ano?"

"Dneska jsme necvičili."

"Budem zítra."

"A mami?"

"Ano?"

"Víš..."

"Co, Karolínko? Musím nakrmit kluky."

"Řekni tátovi, aby mi přišel dát pusu, jo?"

"Řeknu."

"A mami?"

"No, co je?"

"Jsi moje největší prdelka."

"Největší je táta, ne?"

"Já nemyslela tlustá."

 

V kuchyni dám ohřát mléko. Padesát vteřin. To stihnu zabalit ten poslední dárek, knížku s názvem Tatínek není k zahození. Před papírem dám přednost dárkové tašce. Vezmu do ruky fixu a začínám psát na jmenovku "Karolínka". Ale u "r" se zarazím.

 

"Kdo neměl dvojčata, neví, co je to mít děti," řekl mi dnes můj muž u snídaně. Já jsem největší prdelka a mořská víla si může dělat co chce, protože její tatínek umřel. Přesto Arnošt Goldflam napsal, že tatínek není k zahození. Mikrovlnka zapípá. Teď už ječí oba. Kdyby tu byl můj muž, už mají oba plnou pusu mlíka, ve dvou to jde rychleji.

 

Arnošt má pravdu! Na jmenovku místo přeškrtaného dcerčina jména napíšu úhledně TÁTA. Však on ten Ježíšek ví, co si kdo zaslouží.

 

O AUTORCE: Veronice Krištofové je 33 let. Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Má za sebou dvě vydané knihy - básnickou sbírku Žena Indie / Uvnitř (Dobrá adresa, 2005) a novelu Bohatý holky (Olympia, 2010). Pracuje v soukromé galerii v Praze, pokud jí to čas dovolí. A času má spoustu, neboť je právě na dovolené. Na mateřské dovolené, překvapivě :-)

Veronika Krištofová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře