Expediční horolezci nebo polárníci vyznávají heslo, že „špína konzervuje“. Z pozice cyklisty, který chce mít fungující kolo, s tímto tvrzením nemůžu souhlasit - špinavé kolo může sice vypadat napohled „drsně“, nečistoty však zhoršují funkci řazení, mají vliv na funkčnost brzd a v neposlední řadě významným způsobem zkracují dobu životnosti jednotlivých komponentů; ať už se jedná o pružicí element, nebo součásti pohonu, jako třeba řetěz nebo kazeta. Jak tedy na to?
Kbelík a smetáček
Použití kbelíku s vodou a smetáčku nebo kartáčů je zřejmě nejrozšířenější metodou umývání kol zablácených po vyjížďce nebo výletu. Nevýhodou této metody je postupné zvětšování koncentrace nečistot v kbelíku, a tudíž potřeba při větším znečištění měnit vodu za čistou a prát smetáčky nebo kartáče, aby nedošlo k poškrábání laku kola nebo aby mechanické nečistoty nepronikaly do hůře utěsněných ložisek.
Při použití chemických mycích prostředků je třeba dávat pozor na to, aby ve větší míře nepronikaly do ložisek, protože zejména ty, které jsou určeny k rozpouštění mastnoty, by ložiska mohly zbavit potřebného maziva a ve výsledku více uškodit než pomoci.
Hadice s vodou
Pokud máme možnost použít hadici s tekoucí vodou, velmi nám to usnadní práci, neboť můžeme regulovat tlak a proud vody, a tím snáze kolo zbavit silných nánosů bláta a dalších nečistot a poté smetáčkem, houbou nebo košťátkem dočistit hůře dostupná místa. Jediné nebezpečí může hrozit při pronikání vody do ložisek. Tomu však lze snadno zabránit rozumnou regulací tlaku vody.
Ruční tlakový postřikovač
Zkušení cyklisté a účastníci MTB závodů s sebou stále častěji vozí ruční tlakové postřikovače (lze pořídit v zahrádkářských odděleních hobbymarketů). Tyto postřikovače stačí naplnit vodou (možno přidat i nějaký chemický mycí prostředek), pumpičkou vytvořit potřebný tlak a kolo s pomocí smetáčku nebo houby omýt. Největší výhodou tohoto způsobu je nezávislost na zdrojích energie, k úspěšné očistě kola stačí jen zdroj vody.
Tlakové postřikovače
Tlakové postřikovače neboli wapky jsou velmi diskutovaným pomocníkem pro mytí kola. Na jedné straně stojí rychlost, snadnost a efektivita použití a široká dostupnost, na straně druhé pak velký tlak vody, jejž tyto přístroje dokáží vyvinout a který může být hrozbou pro méně kvalitně utěsněná ložiska, zejména u nábojů kol nebo hlavového složení.
Voda a zrnka nečistot mohou při nevhodném způsobu použití proniknout přes prachovky i do tlumicích systémů vidlice nebo tlumiče a tam natropit pěknou paseku. Pokud tedy dáváme při mytí kola přednost tlakovým postřikovačům, je potřeba vyvarovat se přímého ostřikování výše popsaných kritických míst a mířit na ně z větší vzdálenosti a pod úhlem, ne napřímo.
Domácí očista – vana nebo sprcha
Řada cyklistů volí tento způsob očisty, přestože má některá rizika, jako například riziko zanesení odpadu nečistotami, poškození a znečištění vany nebo koupelny, nemalým a těžko řešitelným problémem bývá i netolerance ostatních uživatelů bytu. Výhodou tohoto způsobu je snadná kontrola nad tlakem a teplotou vody, komfort bytu a pomalu tekoucí vlažná voda, jež usnadní mytí a nehrozí proniknutím do ložisek a jiných kritických míst.
Suchá metoda
Tuto metodu, tedy nasucho nebo jen pomocí vlhkého hadru, lze doporučit jen u velmi málo znečištěných kol, případně pokud musíme kolo přepravovat uvnitř auta a nemáme jinou možnost jeho umytí.
Čím kola čistit a na co dát pozor?
Na trhu je řada speciálních, ekologicky šetrných výrobků s vysokou účinností, určených speciálně pro mytí a údržbu jízdních kol, je však možné použít i univerzální čisticí prostředky.
Pro běžnou očistu nejsou vhodné chemikálie jako je technický benzín nebo petrolej. Podobné látky navíc nepatří do běžného odpadu. K mytí kola ještě budeme potřebovat kbelík, smetáček, houbu nebo kartáč, fajnšmekři si mohou pořídit i speciální sadu kartáčků určených k údržbě kola.
Kromě výše zmiňovaných kritických míst je potřeba věnovat zvýšenou pozornost očistě převodníků, kazety a řetězu a při použití mycích prostředků s odmašťovacími schopnostmi nezapomenout řetěz zase namazat.
