Slavného gymnastu Čanga Šang-wu, který před pár lety zářil jako naděje čínské reprezentace, potkal jeden z jeho bývalých fanoušků na ulici v Pekingu, jak žebrá o jídlo. Čang je jen jednou z tisíce obětí neúprosné čínské sportovní školy, která mu nic jiného nenabídla.
Bývalý gymnasta pochází z rodiny rolníka ze severovýchodu Číny. Do místní gymnastické akademie byl naverbován už v pěti letech. Trvalo to sedm let, než si splnil sen miliónu čínských chlapců, aby se dostali do reprezentace. Ve svých dvanácti letech byl v národním týmu, kde dřel jako kůň. Pomineme-li nelidské podmínky, ve kterých jsou děti často trénovány, Čang zazářil už v roce 2001, když vybojoval dvě zlaté medaile na univerziádě v Pekingu. Díky tomuto výkonu se měl připravovat na athénské letní olympijské hry, které byly v roce 2004, tedy tři roky po jeho prvním úspěchu. Proč však sledoval Čang olympiádu jen z televize?
Čang následně sehnal práci jako poslíček, číšník a jako ošetřovatel. I to však brzy skončilo, protože své zranění neléčil. „Můj stav se horšil čím dál víc a dlouho jsem nemohl ani chodit,“ vzpomíná Čang. Aby neumřel na ulici hlady, musel prodat své medaile. Každou za 280 korun. Netrvalo dlouho a Čang musel začít krást, což ho dovedlo brzy do vězení. Jakmile ho pustili, krást už nechtěl. Znamenalo by to další, o to krutější cestu do lágru. Začal tedy žebrat a přespával v internetové kavárně.
