Německá policie šikanuje české občany

Děje se tak nejčastěji v pohraničních oblastech SRN. Zpravodajská služba ČR však disponuje důkazy, že k podobným šikanám českých občanů došlo i v Mnichově, Lipsku či v Berlíně. Sám jsem se stal obětí takovéto buzerace, aniž bych to tehdá tušil. V letních měsících 2010 šikána vzrůstá!

V únoru 2008 jsem svým osobním vozem překročil hranici na bývalém přechodu Cínovec a v koloně automobilů jsem se šoural zasněženou silnicí směrem na Drážďany. V městečku Dippoldiswalde (cca. 25 km od Cínovce. Připomíná trochu české Uhlířské Janovice) se vřítila do provozu postava v civilu a divoce mávala plácačkou, abych odbočil do prostoru benzinové čerpací stanice “Aral“. Tam stál další policista a jeden dokonce seděl v civilním automobilu.

Neměl jsem tušení, co jsem provedl. Jeden z policistů na mě vyhrkl: “Vezete zbraně, munici, výbušniny nebo drogy? “ Po mé zamítavé odpovědi vyžadoval občanský průkaz, řidičský průkaz a doklady od auta. Vydal jsem žádané, řka: „Nejsem si vědom žádného provinění.“ Policista, držící v ruce mé doklady neřekl ani slovo. Jeho kolega mávl pouze rukou a dodal: “To se pane teprve uvidí!“

Oba zmizeli v automobilu onoho tajemného třetího muže. Když nás v British Army v Západním Berlíně školili odbornící její výsosti královny Alžběty II , Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kladli nám na srdce: “Džentlmeni, kontroly se provádí vždy ve dvou. To ještě nemusí nic znamenat. Pakliže jsou při kontrole tři nebo více osob, jde o zátah (the raid). V tom případě musíte počítat s tím, že nepřítel má patrně proti vám důkazy.“ Musím se sebekriticky přiznat. Vůbec jsem na nic takového nepomyslel. Moje doměnky byly velice jednoduché. Teprve nedávno se otevřeli hranice. Kriminální elementi na obou stranách toho zneužijí pro sebe. Přechodné a namátkové kontroly jsou proto logické a nutné.

Po drahné chvíli vystoupil z vozu onen tajuplný třetí a přinesl mi mé doklady zpět. Nesmírně se divil, že mám české občanství, když jsem Němec. Má odpověď: “Mám pouze české a německé občanství, protože jsem britské odmítl. Musel bych totiž 1982 do války proti Argentině. Tam se mi nechtělo. Tři neděle na křižníku z Liverpoolu na Falkland Islands, to je trochu moc. Takže mám občanství pouze dvě.“  Zdálo se, že policista zblbnul definitivně. Když přišel k sobě, začal: „Napsal jste doktorskou práci o sudetských Němcích, že ano?“ (Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918-20, Č. Budějovice 2005). Bylo vidět, že vědeckou publikaci velice pozorně pročetl. Debatu ukončil otázkou: “Píšete, že ČSR byla francouzským protektorátem. Vinu za útlak Němců v ČSR připisujete francouzským vládám a nikoli Čechům. Uvádíte jména a funkce vysokých důstojníků Francouzské vojenské mise. Odkud ty jména máte? My jsme je nikde nemohli najít a Francouzi odmítli nám je sdělit. Mohl byste mi říci pramen odkud to všechno máte?“

Řekl jsem mu pouze, že veškeré prameny jsou uvedené v záhlaví doktorské práce „Integrace a separace sudetských Němců v ČSR 1918-20“ (německý originál viz nahoře). Žádná další kontrola mého vozu se nekonala. Mohl jsem pokračovat dál v jízdě. Poněkud mi to přesto vrtalo hlavou. Proč mě němečtí policajti v Dippoldiswalde zastaví, vyptávají se mi na jména důstojníků Francouzské vojenské mise v Praze z roku 1920 a diskutují o tom se mnou celých 35 minut?

Dne 03.03. 2010 jsem v německém rozhlase  Rundfunk Berlin-Brandenburg (RBB) zachytil příspěvek na téma „Šikanování českých občanů na německých hranicích“. Komentář vysílače RBB uvedl, že si již stěžovaly desítky občanů ČR nejen na kontroly, nýbrž i aroganci německých policistů. Rozhlas si kladl otázku: Kolik postižených je těch, kteří si nestěžovali? Patrně se bude jednat o stovky takových záhadných „kontrol“. Pochopil jsem i můj případ. Policie SRN má na každého Čecha jiný metr a postupuje individuálně. Jde o to znejistit (jako v mém případě) a nebo vyvolat strach (jako ve většině ostatních případů). S nějakou „bezpečností“ to nemá nic společného. Člověk nemusí být žádným zkušeným zpravodajským důstojníkem, aby nezjistil, kdo má na této permanentní buzeraci zájem. Je to BND (Spolková zpravodajská služba) a BfV (Spolkový úřad pro ochranu ústavy).

SRN nemá zájem na české turistice. ČR disponuje celou řadou občanských svobod jejíž infiltrace by mohla ohrozit německou úřednickou demokraturu, vydávanou za „občanskou demokracii“. Jedinou možnou cestou jak Čechům zabránit vstupu na území SRN je systém permanentní šikány. Znechutí pobyt a rovněž znechutí opětný příjezd. Česká demokracie by mohla znamenat rozklad úřednické demokratury Spolkové republiky Německo.