Eva Bosáková | Reflex.cz
reklama
nahoru

Eva Bosáková

Pavel Kovář13. prosince 2001 • 13:23

Olympijská vítězka a trojnásobná mistryně světa. Gymnastický talent od boha i dříč. Zlatá povaha, ale také těžko spoutatelný živel. První naše profesionální sportovkyně v éře socialismu a jedna z nejpřitažlivějších žen v dějinách našeho sportu. Taková byla EVA BOSÁKOVÁ, jejíž pozoruhodný osud se nečekaně završil u nedopité číše vína při spřádání odvážných podnikatelských plánů. V těchto dnech si připomínáme její nedožité sedmdesátiny.

reklama

Kostky byly vrženy tím, že pocházela ze sokolské rodiny - narodila se 18. prosince 1931 v Mladé Boleslavi - a její otec Alois Věchet cvičil na olympijských hrách v Berlíně. Byl v jejích gymnastických začátcích náročným trenérem, a třebaže oba měli stejně neústupnou povahu, Eva u tohoto sportu zůstala, byť byla i výborná krasobruslařka. Už na gymnáziu cvičila v reprezentaci, po maturitě studovala FTVS UK v Praze a jako jedenadvacetiletá byla na olympiádě v Helsinkách z našich závodnic nejlepší. A však hned po návratu ji potkal malér: na ubytovně v Tyršově domě u ní přespal její milý a později manžel - lékař Vladislav Bosák, což závistivé spolužačky udaly.Následoval vyhazov z ubytovny a ještě půlroční zákaz činnosti. A tak si našla "bydlení" v kumbálu s elektrickým rozvodem na strahovském stadiónu a dál pilně trénovala. Mravokárci brzy pochopili, že to přehnali, takže ji omilostnili a s velkou slávou v Obecním domě dokonce odměnili titulem mistryně sportu. Psal se rok 1953.

FACKOVANÁ ŠAMPIÓNKA

Její kariéra měla tři vrcholy.Prvním bylo mistrovství světa 1958 v Moskvě. Když půl roku před ním přicházely zprávy,že Rusky a Japonky mají v prostných jako novinku salto nazad, Evu to děsilo. Ten "skok nevímkam", jak mu říkala, se nemohla naučit. Vázali ji na lano, domlouvali po dobrém i po zlém - jak manžel Vladislav (zvaný Hasan), tak i trenér Luboš Ogoun. Dokonce dostala i facku. Nic však nepomáhalo. Teprve až na šampionátu udělala obávaný cvik poprvé bezchybně, dostala známku 9,9 (tak vysoká nebyla v prostných nikdy předtím udělena) a stala se mistryní světa. Svědkem triumfu byla tehdy šestnáctiletá Věra Čáslavská, kterou Eva objevila přede dvěma lety.Druhý vrchol kariéry zažila Bosáková v roce 1960 na olympiádě v Římě: pod širým nebem v Caracallových lázních vybojovala zlato na kladině. A třetím vrcholem byl pražský světový šampionát v roce 1962, kdy získala zlato na kladině a stříbro na bradlech. Vzápětí vedení gymnastiky prohlásilo, že se třicetiletou Evou počítá ještě za dva roky na olympijských hrách v Tokiu, jenomže brzy bylo všechno jinak.

V MOCI REŽIMU

První komplikace vznikly kvůli roli ve hraném filmovém dokumentu začínající režisérky Věry Chytilové. Jmenoval se O něčem jiném a srovnával příběh ženy ze světa nudné všednodennosti, práce a rodiny s příběhem ženy úspěšné, slavné a mimořádně vytížené, v jejímž životě chybí právě mnohé všednosti. Eva roli "té slavné" odmítala, protože chtěla dát přednost přípravě na olympiádu. Ale pak, na podzim 1962, závodila ve Francii a tam došlo k maléru, jenž znamenal počátek konce její kariéry. Podle oficiální zprávy "gymnastky přetáhly večerku a takzvaně opustily výpravu". Byl to přestupek k pousmání, ale neslučitelný s chováním socialistického sportovce. A toho bylo hned využito. Vedení ÚV ČSTV totiž chtělo, aby Bosáková hrála v onom filmu, takže dalo Barrandovu souhlas s natáčením a gymnastku postavilo před hotovou věc. "Když nebudeš točit film, potopíme tě a za přestupek ve Francii potrestáme," řekli jí "důvěrně" a "doporučili", ať sepíše žádost o uvolnění z reprezentace na příští období. Poslechla, neměla na vybranou.
Když dotočila film, jenž se líbil v Polsku, Finsku i v západním Německu, a usmívala se na festivalových pódiích, hlavu už měla zase plnou gymnastiky. Psalo se jaro 1963 a do olympiády zbývalo něco přes rok. Jenomže ouha, na ČSTV s ní nepočítali. "Nepožádala jsi snad o uvolnění z reprezentace?" slyšela a nevěřila vlastním uším. "Kvůli filmu jsem žádala jen o přerušení reprezentace!" bránila se. Bylo to však marné. Jako by jí funkcionáři náhle "vraceli" její nezkrotnost a nezařaditelnost. Nesměla dokonce ani do tělocvičny,kde se připravovaly reprezentantky.Trénovala tajně a věřila v obrat, ale pak uslyšela zdrcující argument. "Hrálas ve filmu, jsi profesionálka, tvůj start v reprezentaci by mohl být v rozporu s amatérismem a mohl by poškodit naši tělovýchovu!" řekli soudruzi Uhlíř z ÚV ČSTV i Janoušek z ÚV KSČ. Tehdy si napsala do poznámek letos objevených v její pozůstalosti: "Nesmysl! Má role ve filmu nebyla nikým - ani západními novináři - označena jako přestup k profesionalismu. Stejně tak není profesionálka sovětská rychlobruslařka Voroninová, hrající ve film u Poznali se v Medeo, a ani jugoslávský gymnasta Cerar, o němž byl natočen film."

ZATLAČENÁ DO KOUTA

Trénovala sama, dřela a těšila se na mistrovství republiky.Když tam však byla po dvou nářadích třetí, rozhodčí se "poradili" a na dalším nářadí, na "její" kladině, od nich dostala jen devět bodů. Neměla naději, rázem klesla na desáté místo, sen o olympiádě se rozplynul. Celý ten smutný příběh o funkcionářské svévoli popsala novinářka Milena Lamarová ve článku pro Kulturní tvorbu. A však i v tomto (na tehdejší poměry odvážném) týdeníku se textu zalekli. Šéfredaktor Miroslav Galuška jej odnesl na ÚV KSČ, kde podle očekávání neprošel. Případem se tu však začali zabývat. Opět nahlédněme do poznámek Evy Bosákové:
"Pozvali mě na ÚV KSČ k jistému Švecovi, který měl věc vyšetřit. Řekl, že hlavní příčinou mého vyřazení z reprezentace je přestupek ve Francii. Nabídl dvě varianty řešení s tím, že jednu si mám vybrat. Za prvé: věc nerozmazávat, na ČSTV vše časem usne a potom se dá uvažovat o trenérské práci na odpovídající úrovni. Za druhé - což bylo méně výhodné: prošetření případu komisí, potrestání a skandál, protože v komisi budou lidi z ČSTV."
Zatlačili ji do kouta, ale nezvítězili nad ní. Zvolila sice první variantu, avšak nečekala, až se smilují a dají jí trenérskou práci. Sama si takovou našla u Československé lední revue. Bude připravovat krasobruslaře v gymnastice a možná i vystupovat.

"ZLOBIVÁ" DO AMERIKY

Události však dostaly opět rychlý spád, tentokrát příznivý.Na podzim 1964 přijel do Prahy Američan Abe Saperstein. Manažer skupiny profesionálních košíkářů Harlem Globetrotters jednal se soudruhem Lenkem, šéfem agentury Pragokoncert, jež zařizovala vystoupení našich umělců v cizině. Saperstein a Lenek byli spřízněné duše. Američana zajímalo angažmá Československého souboru písní a tanců, ale navštívil i představení lední revue, kde mu přímo učarovala Eva. A to jak cvičením na kladině - vsuvkou v programu krasobruslařů, tak zejména osobním šarmem. Takže i jí nabídl angažmá. A protože Lenek měl dobré vztahy s Miroslavem Müllerem, tehdy pracovníkem oddělení kultury ÚV KSČ (později jeho šéfem), povolení pro Bosákovou k turné po USA nepředstavovalo problém. Lenek měl pod palcem revui a Müller, jenž literárně tvořil, napsal libreto k části jednoho revuálního představení. Proč se pak divit, že režim dovolil "zlobivé gymnastce" pracovat na Západě.
Evu však nečekal v Americe pohodlný výlet. Výmluvná jsou čísla první části turné: sto dvacet dní, sto padesát představení v devětadevadesáti městech a jen dva dny volna. S pomocí Luboše Ogouna nacvičila směs gymnastiky,akrobacie a baletu, jež se okamžitě zalíbila, takže zakončovala první půlku show; druhá patřila jen basketbalovým žonglérům. Harlemští a Eva se na evropském turné v létě 1965 ukázali také u nás, ale už o rok později, po Sapersteinově smrti, skupina zanikla. Profesionální gymnastce, či spíš artistce nezbývalo nic jiného, než se vrátit domů. Zůstala na volné noze a Pragokoncert ji zaměstnával v různých revuálních programech v cizině. Téměř dva roky života za velkou louží však ani trochu neprospěly jejímu manželství, zvolna mířícím u k rozvodu. Ten překvapil málokoho.

ONA A MUŽI

Byla společenská, veselá, měla ráda mužskou společnost - a stejně tak muži se netajili náklonností k ní. Byla gymnastkou, jež vedle dokonale zvládnutých cviků oplývala i projevy zralého ženství. Když nedlouho po odchodu cvičenek její generace ze sportovní scény ovládla gymnastiku -náctiletá, ještě neženská děvčátka, tím víc se na její éru vzpomínalo. Žila však v socialismu, jenž se kromě jiného vyznačoval značnou prudérností. Napsat tehdy,že někdo je sexysymbol, bylo možné jen u herečky ze Západu (třeba Marilyn Monroe), ale nikoliv o sportovkyni ČSSR. Pro mnohé muže však Eva takovým symbolem byla. Svědčí o tom řada historek. Za všechny jednu v kuloárech známou, leč pravděpodobně dosud nepublikovanou.
Velkým obdivem k ní zahořel začátkem sedmdesátých let prezident republiky Ludvík Svoboda, a tak pro ni jednoho dne poslal vůz s kyticí růží, aby ji pak osobně provedl neveřejnými prostorami Pražského hradu a exkurzi zakončil ve své ložnici. Teprve zde dostaly jemné náznaky jasné obrysy,načež ona odtud zpočátku zděšeně a později pobaveně prchala. "Tuhle historku vesele líčila kdekomu. Mně pak s úsměvem, ale docela vážně navrhovala, ať ji dáme do naší společné knihy," vzpomíná spisovatelka Ilona Borská. Něco takového bylo tehdy samozřejmě vyloučeno. Životopisnou knihu o slavné gymnastce Trůn, na kterém se stojí (Mladá fronta 1975) psala paní Borská spolu se svým manželem Ivem Štukou, jenž byl politicky na indexu, a tudíž se ke spoluautorství nemohl hlásit. Mimochodem - tu zakázku jim z přátelství přenechal Ota Pavel. "Na Evu vzpomínáme s mužem rádi. Její otevřenosti jsme si hodně cenili. Byla skvělá vypravěčka, potíž byla jen v tom, že měla neustále málo času," dodává spisovatelka. Jinak nejrozšířenější kuloárová "zpráva o Evě" hovořila o jejím vztahu k herci Josefu Bekovi. Tu potvrzuje i jedna z jejích přítelkyň Dana Zátopková: "Byl to zřejmě jediný muž, jenž jí opravdu imponoval a kterého milovala. Taková ta osudová, ale nenaplněná láska."

DRUHÉ MANŽELSTVÍ

Byla nesmírně činorodá a podnikavá, například se znovu pokoušela o štěstí v USA. Pragokoncert ji vyslal do Las Vegas, v letadle si vezla skládací kladinu, ale angažmá nevyšlo. "Pro místní potřeby byla kladina příliš seriózní záležitost," vzpomínala v již zmíněné knize. Brzy však dostala jiný nápad: bude dělat kursy redukční gymnastiky pro ženy.Znamenitá myšlenka přiváděla do tělocvičen tisíce otylek, jimž navíc jako pomůcku napsala knížku Eva Bosáková radí Evám.Denně byla cvičitelkou několika skupin, a to jak v Praze, tak v Mladé Boleslavi, Mostě a dalších místech; absolventka FTVS UK dělala konečně své řemeslo. A tohle úspěšné životní údobí korunovala sňatkem s Miroslavem Hlaváčkem, docentem fa kulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.Odborník na turistiku a orientační běh byl sice v husákovské normalizaci místopředsedou ÚV ČSTV,členem předsednictva ÚV Národní fronty ČSR a poslancem ČNR, ale patřil k rozumnější části nomenklatury. Evu manželovy funkce nezměnily, zůstávala svá, takže i nadále si příliš nepotrpěla na konvence. Doprovázela třeba chotě na jižní Moravu, kde on v čele delegace ÚV ČSTV slavnostně otvíral nový sportovní areál. Ji však nebavilo být u projevů a stříhání pásek, raději zamířila do sklípku, kde cimbálovka ladila nástroje, a tam se hned postarala o veselí. Její muž zůstával sice při takových situacích nad věcí, ale příjemné m u to nebylo. Stejně jako fakt, že když se spolu někde objevili, ona byla středem pozornosti více než on. Jejich manželství trvalo dvanáct let a jeho konec v roce 1984 byl smutný.Oba leželi na ortopedii Bulovky u svého známého - profesora Slavíka: Miroslav Hlaváček bojoval s rakovinou, Eva měla po těžké zlomenině v noze šrouby a ze svého pokoje "dojížděla" k umírajícímu manželovi na invalidním vozíku.

SMRT U ČÍŠE VÍNA

Koncem sedmdesátých let se vrátila ke své profesi a až do změn po listopadu 1989 byla vedoucí trenérkou tréninkového střediska mládeže. Na Poříčí, v budově ČSTV (mezi sportovci zvané "barák", dnes YMCA), v tělocvičně, kde kdysi sama cvičila, dohlížela na přípravu začínajících gymnastek. Kromě toho tu vedla i kondiční cvičení pro herce a umělce. Porevoluční doba ji nadchla možnostmi podnikat, a tak její sen o vzniku polyfunkčního domu ženské krásy dostával brzy konkrétní obrysy.V objektu na pražských Malvazinkách měly ženy cvičit a také využívat dalších služeb - masáží, kadeřnictví či kosmetického salónu. Vše se slibně rozjíždělo, nastal čas přípravy patřičných dokumentů a smluv, a proto se 11. ledna 1991 sešla odpoledne ve vinárně U Fausta na Karlově náměstí se svým právníkem. Po rušném dnu, kdy nic nejedla, si objednala toasty a sklenku oblíbeného bílého vína. A pak se to stalo: uprostřed hovoru náhle zmlkla, klesla jí hlava a omdlela. U vedlejších stolů seděli náhodou lékaři a zdravotní sestry z blízké nemocnice, hned jí poskytli odbornou pomoc, vzápětí přijela sanitka, ale vše bylo marné. Skonala v několika minutách. Bylo jí pouhých devětapadesát let. Smrt nastala prasknutím krční tepny v místě výdutě - chorobného rozšíření tepny (aneurysma) -, čili nebyla šance na záchranu. Šlo o vrozený,navíc skrytý defekt a je s podivem, že s ním celý život sportovala. Pitva také prokázala, že prodělala dva slabší infarkty,o nichž zřejmě nevěděla.

POMOHLA KAŽDÉMU

Jaká byla Eva Bosáková jako člověk? Kromě povšechných formulací, že "byla fajn; společenská a zábavná; měla stále elán i nové nápady; mnohé fámy o ní přeháněly",zazněla i slova konkrétnější. Dost lidí ocenilo, že si z Mladé Boleslavi vzala k sobě do Prahy stárnoucí a nemocné rodiče a vzorně o ně pečovala. "Ctižádostivá Eva vypadala jako tvrdá ženská, ale ve skutečnosti byla strašně citlivá. Kdo chtěl, tomu pomohla, ale na druhou stranu jí hodně lidí házelo klacky pod nohy. Měla spoustu známých, ale přitom zůstala sama," říká její sestra Hana Máchová. "Kdysi mi Eva řekla: ,Až se jednou budu moci dosyta najíst toho,co mi chutná, a budu moci jít do kina, kdy chci, to bude nádhera!`" vzpomíná kamarádka z mládí Květoslava Dvořáková. "Byla přátelská, dobrosrdečná a úžasně pracovitá. Kariéru však měla sama ukončit po šampionátu v Praze. V Tokiu, kam nakonec nejela, by měla proti nastupující mladé generaci malé šance," myslí si trenérka Slávka Matlochová. "Dravému nástupu mladých a jejich nové technice by obtížně čelila, byť ve své době přinesla do gymnastiky mnoho nových prvků. Jinak to byla velká osobnost, lidská a pěstující dávná přátelství, pomohla například řadě gymnastek po skončení jejich sportovní činnosti," tvrdí známý gymnasta a trenér Vladimír Prorok.



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama