Poměrně rozsáhla, v každém případě solidní analýza vývoje na slovenské politické scéně ukazuje především na naprosto odlišné chápaní základních pojmů stmelujících či rozdělujících společnost mezi ČR a SR. Tyto rozdíly jsou nejen velice podobné roku 1992 (a letům předcházejícím), ale i dnešnímu stavu. Vývoj v článku popsaný bohužel potvrzuje, že společný stát neměl šanci na přetrvání. A bohužel potvrzuje, že součástí EU a NATO se mohou stát i ti, kteří ve společně sdílené hodnoty nevěří a někdy jimi i pohrdají.
Pokud jde o analogie s ČR, jediné co vidím, je obrovský nápor ruské ideologie na českou společnost, jež ovšem přeci jen odolává mnohem pevněji díky zděděné preferenci demokracie. Stejně jako v Rusku, tak i ve Slovensku - dokonce i v době socializmu - přetrvávaly mafiánské metody ovládání společnosti, značný pocit zmaru a neschopnost postavit se nespravedlnosti. Výsledkem je pocit životní nespravedlnosti stále svírající obrovskou část populace a tedy lavírování v úvahách o budoucnosti, jež jsou viditelné nejen u voličů, ale i u politických reprezentací.
Společný s Českem pak je problém silné ekonomické centralizace v hlavních městech a stejným důsledkem opačně orientované voličské preference mezi hlavními městy a zbytkem populace. A bohužel ani jedna z politických stran a vlád (myšleno ČR a SR) tomuto problému nevěnuje dostatečnou pozornost. Samotným objížděním regionů - bez následných kroků k redukci klientelizmu, korupce a daňových úniků - a stavbou dálnic z Prahy do krajských měst se nic podstatného neřeší.