Takový ten pocit, když někoho odpářete ze svého života, zabouchnete mu před nosem všechny dveře, vymažete na něj všechny kontakty a Photoshopem ho odstraníte ze společných fotek – a on vám pak po šestnácti měsících najednou lajkne dva roky starou fotku na Instagramu.
Ten pocit, kdy se ten někdo vyškrábne z hnilobné hlíny dávné minulosti a zabodne vám nůž vzpomínek rovnou do Facebooku. Pocit, kdy na vás sáhne dávno odepsaná mrtvola někoho dávno zavrženého.
Sophia Kercherová tenhle trend ve svém článku pro PrimeMind označuje slovem „zombieing“, zombování. „Být zombován znamená nechat někoho, na kom vám kdysi záleželo, nechat zmizet ze svého života, a on po nějaké době váš vztah vzkřísí nenadálou interakcí na sociálních médiích“, popisuje autorka jednu z těch divných věcí, které bychom ve světě bez Facebooku nezažili.
Z konkrétního incidentu zombování můžete o „tom druhém“ usoudit spoustu věcí. Proč mi lajknul zrovna status, ve kterém píšu, že mou tetu přejel školní autobus? Proč mi lajknul fotku, kterou jsem dal na Instagram před dvěma lety? Prochází snad můj Instagram fotografii po fotografií a ukájí se nad mým selfíčkovým uměním? Nebo na mě hledá komprominující materiály?
Zombování může následovat po něčem, čemu se říká „duchování“ (ghosting). To je mechanismus, jak prostřednictvím sociálních sítí někoho vyexkomunikovat ze svého života až do gulagu offlinové pustiny. Duchování znamená vytratit se jako duch. Nejdřív tomu člověku přestanete lajkovat každý status o tom, že mají jeho děti hnisavou angínu a jemu se zvětšuje ta podivuhodná boule v podpaždí, které říká Greg. Pak mu přestanete odpovídat na zprávy v Messengeru, jestli nemáte nějaké prášky na angínu a mazání na boule. Nakonec ho potichu, potichoučku vyšťouchnete z exkluzivního klubu svých facebookových přátel. A on vás pak za půl roku začne zombovat na vašem Twitteru. I s Gregem.
Je ironií osudu, že staří facebookoví kamarádi, naházení do smetí, vstávají z onlinových uren v době, kdy už si Facebook poradil s likvidací žehem účtů, které v jeho binárních polích prodlévaly jako prázdné domy po smrti jejich obyvatel. Zavedl instituci tzv. „zvěčnělých účtů“, na nichž se vedle jména mrtvého uživatele objeví slovo VZPOMÍNÁME. „Co se stane s mým účtem, pokud zemřu?“ zní otázka ve facebookové nápovědě. „Můžete nám dopředu říct,“ zní odpověď (a ne, nenásleduje obrat „kdy se chystáte zemřít“), „jestli chcete, abychom váš účet zvěčnili nebo trvale odstranili z Facebooku“. O tohle je postaráno. Zatím.
Kristen V. Brownová ze serveru Fusion nicméně publikovala článek s výpočtem, že koncem století už by se mohl Facebook se všemi svými „zvěčnělými“ účty podobat spíš hustě zapamátníčkovanému hřbitovu, mezi jehož hrobkami bloumá menšina dosud ještě živých lidí. Je to logické: v tuto chvíli má Facebook asi půl druhé miliardy uživatelů. Nebude to trvat dlouho a všichni tihle uživatelé umřou; popadají jak mouchy pod své veselé statusy, a pokud měli vedle Facebooku ještě čas na nějakou sociální interakci, zůstanou po nich potomci, kteří promění jejich profil na profil VZPOMÍNÁME. (Po nějakých 60 letech může ostatně Facebook proměnit živé profily v mrtvé dávkově.)
Autorka článku si vzala k ruce statistika, který do výpočtu zahrnul demografické trendy, růst Facebooku a spoustu dalších faktorů a došel k závěru, že Facebook se změní v národ mrtvol do roku 2098. Existuje přitom už dřívější výpočet od autora komiksu XKCD, podle kterého by se mohl Facebook změnit v digitální krchov už v roce 2060.
Do té doby se na síti digitálních kamarádšoftů objeví taková spousta nových trendů, že stačí duchování a zombování upadnout v zapomnění; viděli jste například ten aktuální trend, kdy se náhodní facebookoví uživatelé vrhají po temeni hlavy v náruč náhodným kolemjdoucím v tzv. „pádu důvěry“? Jestli něco vypovídá víc o přístupu mladé facebookové generace ke světu kolem sebe, rád bych to viděl.
sorry I had to....... #trustfallchallengepic.twitter.com/T1SKLIFOjW
— Sarah A (@sarahaljurdi) 16. dubna 2016
Pak se ale (podle všeho i s pár mrtvolami vyprodukovanými „pádem důvěry“) Facebook promění v nekonečný Père-Lachaise. A vsadím krk za to, že tam začne strašit. Pak nám „zvěčnělí“ uživatelé teprve ukážou, co takové duchování a zombování skutečně znamená.
