Zasedání Evropské rady neboli summit premiérů a prezidentů začne ve čtvrtek a sázky jsou pořád vysoké. Hne se s migrační krizí? Zdá se, že Angela Merkelová se svými vstřícnými postoji trochu ztrácí spojence. Místo formování celounijní politiky bude ráda, když najde pár partnerů do „koalice ochotných“. Signály o tom přicházejí například z Mnichovské bezpečnostní konference, ale také z pražské schůzky Visegrádské čtyřky, která už zřejmě dokáže zastávat jednotné stanovisko.
„Hlavní pozornost bude při diskusích věnována humanitární pomoci, správě vnějších hranic, provádění akčního plánu EU a Turecka a fungování hotspotů,“ stojí v oficiálním programu Evropské rady. Ale úplně ze stolu pořád ještě není přerozdělování uprchlíků, i když se k němu prakticky nikdo nehlásí. Až na Angelu Merkelovou, která má problém pro něj najít podporu jak doma, tak v EU.
Přesto kancléřka nadále věří (nebo to aspoň programově předstírá), že nějaké přerozdělování bude. „Nemusí se jednat o trvalý distribuční mechanismus, ale spíše o skupinu zemí, které jsou ochotny o přerozdělování uvažovat,“ vysvětlovala minulý pátek na tiskové konferenci. „Velice transparentně pak budeme referovat všem 28 členským státům, jak se věci mají.“
V „koalici ochotných“ může počítat tak akorát se zeměmi, kam uprchlíci míří, a tak jich volky nevolky přijaly nejvíc. Jenže i ty se tímto na první pohled solidárním opatřením snaží zredukovat příliv migrantů. V ideálním případě totiž zaregistrují a zadrží prakticky všechny migranty pohraničníci v Řecku a zbytek Evropy, nebo alespoň ona „koalice ochotných“, si pak některé od Řecka vezmou. A ti, kteří nárok na azyl nemají, se do nitra kontinentu vůbec nedostanou a půjdou zpátky domů nebo do bezpečných tranzitních zemí.
Merkelová doufá v podporu „starých“, bohatých členů EU na západě a severu kontinentu. Jenže i skandinávské země, které se ještě loni snažily být vůči uprchlíkům vstřícné. Ale i ty už brzdí a vymýšlejí různá opatření, ba omezení.
Francie přes palubu
Jasnou ranou pro kancléřku byly nedávné výroky francouzského premiéra Manuela Vallse: „Francie se zavázala přijmout 30 tisíc uprchlíků. Ale ne víc,“ prohlásil v Mnichově. „Nejsme nakloněni trvalému mechanismu relokace. Teď je čas na realizaci všeho, co už bylo projednáno a dohodnuto: hot spoty, kontroly na vnějších hranicích atd.“
Kdo je tady ochotný?
A kdo dál? Británie je tak jako tak mimo migrační politiku EU, a teď se David Cameron do nějaké dobrovolné pomoci moc nepohrne. Naopak musí balancovat s euroskeptickými názory ve své straně a zemi v rámci revize podmínek britského členství a nadcházejícího referenda. Ostatně právě to se vedle migrace bude na mimořádném summitu taky řešit.
Další z větších vah v EU, Itálie, je pro přerozdělování. Ale proto, že se potřebuje zbavit uprchlíků na svém území. Navíc se může kdykoli zhoršit situace v Libyii a zase narůst provoz na středomořské trase přes Lampedusu.
Naopak na straně Merkelové odpůrců sílí hlas Visegrádské čtyřky. Postkomunistické země se pořád ještě učí, jak fungovat v Bruselu a jak komunikovat své pozice, aby je ostatní členové brali vážně. Právě díky uprchlické otázce začíná skutečně mít nějaký význam formát Visegrádské čtyřky. Pondělní schůzka samozřejmě potvrdila středoevropský odpor proti přerozdělování a také snahu o tvrdý postup vůči Řecku, které ve své povinnosti strážit vnější hranici EU selhává.
I když právě to se možná začíná měnit. Dosud fungoval jen jeden z pěti hot-spotů pro registraci migrantů, ale konečně jsou všechny připravené (respektive ten na Kosu potřebuje ještě pár dní); snad to opravdu začne nějak fungovat. Ostatně to je teď důležitější než otázky přerozdělování uprchlíků.
