Ostentativní nevraživost ke stěhování cizinců na ostrovy je tradiční. Projevuje se to pak tím, že cizinci raději v Japonsku o azyl nežádají, protože vědí, že v podstatě nemají šanci. Podle deníku The Japan Times loni bylo zaregistrováno například jen šest žádostí z Afghánistánu, o úspěch se pokoušeli pouze tři Syřané a tři Etiopané. Skoro polovinu žádostí pak tvořili Nepálci a Indonésané.
A co víc, jak informovala katarská televize al-Džazíra, není japonský zákon o uprchlících z válečných zemí na rozdíl od jiných států kompatibilní s Mezinárodní úmluvou o uprchlících.
V roce 2014 japonské úřady schválily azyl jen pro 11 lidí z celkově pěti tisíc žádostí.
Japonci odmítají cizince i přes to, že počet obyvatelstva země vycházejícího slunce stagnuje, dokonce klesá. Dnes má 127 miliónů lidí, což je ale o milión méně než v roce 2010. Vlády neberou v potaz ani varování ekonomů, že vzniknou vážné problémy s nedostatkem pracovní síly. Odpověď na tuto otázku hledají Japonci poměrně úspěšně například v pokračující robotizaci výroby. Pořád zde převládá názor, že životní úroveň a chod ekonomiky lze udržet i s menším počtem lidí.
