Ukrajina označila vysídlení krymských Tatarů za genocidu

Sovětské Rusko toto označení dlouho odmítalo, a ani nyní tomu není jinak. Rusové se nikdy nepřipojili např. k pietní vzpomínce této masové deportace. Ukrajina nyní také vyhlásila, že 18. květen bude památný obětí genocidy krymských Tatarů, což odmítají i samozvané republiky v Donbase, takzvané Doněcká a Luhanská republika. Podobné neshody ohledně genocidy mají dlouhodobě i Arméni a Turkové, kdy Turecko dlouhodobě odmítá uznat genocidu Arménů z roku 1915.

V roce 1944 bylo deprtováno na 150 tisíc Tatarů, a to do různých částí tehdejšího Sovětského svazu - například do Uzbekistánu, ale také na Sibiř. Přesné údaje nejsou známy, britský Economist však uvádí, že nejpravděpodobnější odhad se pohybuje okolo 60 000 mrtvých. Deportované rodiny si s sebou směly vzít jen několik set kilogramů osobních věcí. Z deportace nebyly vyňaty ani ženy a děti. Systematické vyvraždění tohoto etnika bylo zdůvodněné ideologicky - proti Tatarům byla vedená masivní propaganda, prakticky všichni příslušníci byli křivě obviněni z kolaborace s Německem během sovětské velké vlastenecké války, která započala po Hitlerově uskutečnění plánu Barbarossa, tedy napadení Sovětského svazu v roce 1941. Za hlavní strůjce této genocidy jsou považováni dlouholetý vůdce NKVD Levrentij Berija a tehdy nejmocnější muž Sovětského svazu Josef Stalin.

Většina Tatarů se i v současnosti zdržuje právě na ukrajinském poloostrově Krym, který je nyní po jeho anexi Ruskem ovládán proruskými radikály, přičemž krymští Tataři patří mezi nejhlasitější odůrce anexe Krymu. Podle údajů z loňského roku jich v místě žije asi 240 tisíc, což tvoří zhruba 12 procent obyvatel. Toto území obývají již staletí, jejich první osídlení se datuje už do 13. století. Postupně vytvořili i vlastní státní útvar. Je zajímavé, že v ruském prostředí se ztotožňuje pojmosloví období nadvlády mongolské a tatarské - během tažení si totiž Mongolové podmanili i Tatary, a tato etnika se proto později promísila.