Vést ironickou, mystifikační a útočnou kampaň proti špatnému, koryta se urputně držícímu bývalému brněnskému primátorovi Romanu Onderkovi (ČSSD) byla jedna věc. Stejně jako díky tomu získat sympatie Brňanů a jejich volební hlasy, jež recesistické hnutí Žít Brno vyneslo do vedení moravské metropole. Na tom všem se podílel i Matěj Hollan. Jenže teď přichází lámání chleba. Má se začít město bát? Nebo smát?
Hollan se totiž stal náměstkem brněnského primátora. A dodržet všechna velkolepá předvolební prohlášení o oživení města, o jeho otevřenosti vůči občanům, o snížení korupce a klientelismu je už úplně jiná záležitost.
Matěj Hollan si to uvědomuje. Posledních pár týdnů začal chodit v obleku, jakkoliv je v něm nesvůj. Poctivě se schází se všemi, se kterými má. Poslouchá. Argumentuje. A … čeká. Koaliční smlouvu s vítěznou ANO sice Žít Brno má, ale až skutečná práce ukáže, jak vážně je míněna. Zda také naivně působící mladý muž, jenž dosud obýval pouze vesmír neziskových organizací, kde kromě gravitačního platí jiné zákony než ve státní správě, nepřecenil své síly.
Někteří ho považují za politika budoucnosti. Stylem, zázemím, názory. Ale jaký ten jeho skutečný styl a názory vlastně jsou, když se úmyslně obalil kouřovou clonou? Přes veškerou maškarádu a cirkus, jež Žít Brno a jeho samotného obklopují, je, zdá se, hlavně pragmatik. Ostatně přesvědčit se můžete sami ve velkém rozhovoru, který najdete v novém tištěném Reflexu.
