Krátce poté, co jsem byl zařazen do seznamu islamofobů, jsem napsal článek o muslimských a židovských rituálních porážkách. Nyní se bojím, aby mne za ten text rituálně neporazili antiislamisté.
Nesnáším pokrytectví, proto mi začal vadit boj proti rituální porážce, který je ve veřejném prostoru cítit. Mne samotného totiž košer i halal porážka - podříznutí a vykrvácené zvířete za vědomí - naháněla hrůzu. Ale když jsem se s ní seznámil, změnil jsem postoj.
Začal jsem u Židů. Ti mne přijali, ukázali mi košerovací nože, vysvětlili princip košer zabíjení, a přesvědčili mne, že na košer jatkách není nic špatného, nejsou o nic horší, než jatka nerituální. Pak mne přijali na Státní veterinární správě, a vysvětlili mi v podstatě totéž. Když jsem se vypravil za muslimy, nechtěli se se mnou bavit, ale z muslimské literatury nastudované principy rituální porážky jsou také v pořádku. De facto jde - jako u mnoha věcí v islámu - o více než zjevnou inspiraci judaismem.
No a tak jsem napsal článek, kde se těch židovských a muslimských řezníků zastávám. Takže nejenže přijdou o dobré jméno islamofoba, ale možná budu přeřazen do kategorie islamofilů. Takže aby bylo jasno: Islám mi není sympatický, nezastávám se ho a chápu všechny, kteří s ním nesympatizují.
Důvodem k nechuti k islámu by však mělo být, že islamisté podřezávají lidi, a ne proto, že muslimové při porážce podřezávají ovce.
