Feminismus vítězně kráčí západním světem. S trochou nadsázky můžeme napsat, že příští válka bude válkou pohlaví. Samozřejmě zatím jen v politickém slova smyslu. Bude to taková malá dívčí válka. Jaké jsou její zdroje?
Hlavním argumentem při výběru českého člena Evropské komise nakonec nebyla jeho odbornost nebo šance získat pro Českou republiku dobrý resort v „unijní vládě.“ V souladu se širším trendem jím ale bylo, obrazně řečeno, to, zda dotyčný kandidát nosí kalhoty, nebo sukni. A zvítězila sukně Věry Jourové (ministryně z hnutí ANO).
Byl to další důkaz, že význam pohlaví v politice stále roste a projevuje se stále ostřeji.
Argument o ženě-české komisařce přitom nevznikl v české kotlině, ale v Bruselu. Designovaný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se totiž nechal během svého přednominačního grilování slyšet, že se zavazuje, že tentokrát bude v komisi více žen než minule. Aktuálně jich tam zasedá deset, takže se hned rozhořela zejména na sociálních sítích kampaň pod názvem „Více než deset“.
Nejen přání designovaného šéfa Komise, ale také celoevropská atmosféra politické korektnosti ve věci pohlaví proto nyní velí, aby se vybíraly už téměř pouze příslušnice pohlaví, které dříve nazývalo „slabší“.
Je vidět, že ideologie feminismu vítězně kráčí světem a dobývá další a další pozice. Nahrává jí samozřejmě to, že i v západních společnostech stále platí, že zejména v politice mají v téměř všech politických funkcích jasnou převahu muži nad ženami. Podobně platí, že muži mnohdy vydělávají průměrně více než ženy, a dokonce to tak je, i pokud muž a žena vykonávají stejnou práci. Nehledejme nyní všechny příčiny těchto jevů, podtrhněme jen, že z pohledu feminismu je to výsledek nespravedlivého uspořádání světa, jež nastavili muži, aby utlačovali ženy. A odstraňování zmíněné nerovnováhy v politické oblasti probíhá dnes a denně.
Problémem ovšem je, že v důsledku tohoto stavu politické strany ztrácejí svobodu výběru kandidátů ve jménu generové korektnosti.
