Do Prahy dnes přiletěl německý prezident Joachim Gauck, kterého čekají jednání s prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Bohuslavem Sobotkou. V rámci své třídenní návštěvy zavítá také do památníku v Terezíně, přednese projev na téma "Evropská rozmanitost - evropské bohatství" na Karlově Univerzitě v Praze a prohlédne si automobilku Škoda v Mladé Boleslavi. Důležité ale je, že přijede právě Gauck.
Je to nejdůležitější státník, který k nám letos přijede. Proč je Joachim Gauck tak významný host? Protože Německo je pro nás důležitější než Rusko, Čína a bohužel i Spojené státy. Aspoň za prezidentování Baracka Obamy, který nejdříve východní Evropu odepsal, aby se mu najednou kvůli ukrajinským událostem zjevila jako noční můra.
Německo má velkou gravitační sílu. Týká se to ekonomiky a kulturního vlivu. Nejde o žádné poklonkování Říši. Za posledních sedmdesát let si Německo užilo více let demokracie než my. Od nás se utíkalo do exilu do Německa, ne naopak.
Dalším smyslem této návštěvy, byť nezamýšleným, je, že vidíme trochu jiného politika, než na jaké jsme zvyklí. Bývalý pastor Gauck se angažoval ještě za Honeckerova režimu v tehdejší NDR. Po sjednocení Německa působil v letech 1990 až 2000 jako ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty dřívější tajné policie (Stasi), obdobě našeho ÚSTR. Tomuto úřadu se ve veřejnosti říkalo „Gauckův úřad“. V roce 2012 se stal spolkovým prezidentem, když odstoupil jeho předchůdce Christian Wulff. (Na základě obvinění, které pak soud shledal neopodstatněným.)
Nepohodlný prezident
Gauck umí být nepohodlný. Naposledy to ukázal při návštěvě Turecka, kdy při přednášce hostitelskou zemi zkritizoval za nedostatek svobody slova a násilné potlačování jiných názorů. Umí si někdo představit, že by takto vystoupil český prezident? Zatím jsme se v zahraniční politice dali do boje proti „dalajlamismu“ a prezident Zeman se nechce setkat s dalajlamou, protože dalajlama je duchovní vůdce a Zeman není duchovní vůdce. To je samozřejmě pravda. Skutečně není. S Lukoilem za zády nebude duchovním vůdcem ani moskevský patriarcha.
Gauck v úřadu prezidenta je něco podobného, jako kdyby se u nás stal prezidentem Václav Malý. Naplňuje jakýsi ideál hlavy státu, která sice nemá velké pravomoci, ale když promluví, všichni se tím musí zabývat. Sám Václav Havel snil ve své knížečce Letní přemítání o tom, jak jednou bude v naší zemi prezidentem nějaký šedovlasý profesor, jako to mívají Němci. Ironií osudu se dočkal na trůnu profesora Václava Klause. Tak si to jistě nepředstavoval.
Gauck také dokáže reflektovat německou minulost a nebojí se toho, protože netrpí žádným komplexem malosti a méněcennosti. dovede se přiznat k hrůzám, co Němci provedli a omluvit se za ně, byť se na nich sám nijak nepodílel. Škoda, že si ho nemůžeme na chvíli vypůjčit. Ale ono by ho tu zdravé jádro národa stejně dlouho nesneslo.
