Internetem kolují různé druhy nahrávek: některé pobaví, jiné jsou nudné, z některých se nám může udělat špatně od žaludku. Nedávno se na webu objevila nahrávka, na níž několik mladíků pro vlastní zábavu pomalu stahuje kůži ze živé kočky. Záběry jsou brutální, detailní, kdo v sobě najde dostatek odvahy, uvidí zmučené tělíčko nebohého tvora chvějící se v agónii při každém zářezu ostrého nože. K tomu nelze mlčet!
Při sledování těchto záběrů nás kromě hněvu a soucitu napadají otázky, především ta, kde se v lidech bere taková brutalita? Jsou mladíci zachycení na záběrech bezcitné lidské bestie? Možná ano, možná ne. My lidé jsme si během staletí vypěstovali obdivuhodnou schopnost vytvářet komplikované teorie, abychom mohli popřít očividné.
Francouzský filozof René Descartes se tak dlouho honil za jistotou lidského poznání, až lopotně zplodil teorii, jež popírala něco tak očividného, jako že i jiní tvorové než lidé mohou trpět; a mohou trpět velmi intenzívně. Myšlenka zvířete-stroje, věci, něčeho, co je nám plně k dispozici, je nesmírně pohodlná. Dokonce ani dnes nechybějí autoři, kteří věnují stovky stránek popisům a obhajobám teorií, že zvířata nemohou doopravdy trpět, protože jim chybí jazyk a schopnost skutečného myšlení.
Nepřípustné utrpení
Myslitelé známí jako britští empirici kdysi hodili planou abstrakci a složité teorie za hlavu. Podívejme se do světa, který nás obklopuje a v němž žijeme, požadovali, a právě v něm najdeme odpovědi na otázky. Neopřádejme životy živočichů teoriemi, prostě se na ně zahleďme a těžko nám unikne (pokud nás nezaslepují ideologie), že mohou trpět a trpí. A pokud trpí, zvláště pokud trpí bezdůvodně z rukou lidí, je to špatné, zlé, opovrženíhodné. A je třeba to zastavit.
Kočka stahovaná z kůže zaživa. Hrozná podívaná. Většině z nás není nutné vysvětlovat, že utrpení toho nešťastného tvorečka bylo strašlivé, neodůvodněné, nepřípustné. Může snad zvrácené potěšení v utrpení druhých ospravedlnit jejich bolest a smrt?
Ne. Nemůže. Pojďme ale dál. Mnoho zvířat je stahováno zaživa z kůže prakticky každý den. Tentokrát ne kvůli potěšení z utrpení, ale pro jiné potěšení: Z hezkého a módního kožichu na jedné straně a balíčku pěkně šustivých bankovek na straně druhé. Někdo poptává, někdo nabízí, někdo kvůli tomu přijde o kůži. Může potěšení z kožichů a peněz ospravedlnit utrpení a smrt tisíců nevinných zvířat?
Zvířata nejsou věci
Ne. Nemůže. Pojďme však ještě dál. Tisíce a tisíce zvířat jsou chovány ve zcela neodpovídajících podmínkách, v sociální izolaci, v drátěných klecích, bez ohledu na jejich potřeby, bez ohledu na jejich zdraví a život. Ti živočichové nejsou v očích „chovatelů“ vlastně nic jiného než kožichy, kožešinové výrobky čili vlastně ty pěkně šustivé bankovky. Zvířata jsou redukována na věci, jež musí dosáhnout určitých parametrů, aby se části jejich těla věcmi skutečně staly. Zvířata se rodí jen proto, aby brzy zahynula a marniví muži a ženy se mohli chlubit jejich drahocennou kožešinou. Je to správné? Ne, není to správné a nemůže to být správné. Zvířata nejsou věci, nemůžeme si s nimi dělat, co chceme.
Nevidíme problémy
Problém je v tom, že my lidé často nedovolíme, aby po našich emocích nastoupil i rozum. Vidíme týranou kočku a jsme znechuceni, nikdo z nás by něco takového neudělal, nepřipustil, nikdo by si nevzal její kůži a nevyrobil si z ní ledvinový pás. To jsou emoce, správné emoce reagují na utrpení týraného tvora. Emoce však musí vystřídat rozum, protože většina z nás nevidí zabíjení kožešinových zvířat a stahování z kůže. Nevidí, v jakých podmínkách žijí na farmách. Nevidí, co to vlastně znamená, rozhodnout se podřadit život a bolest jiných tvorů pouhé marnivosti (dnes kožešiny nejsou nic jiného než marnivost a s ní spojený velký byznys).
Co nevidí srdce, musí poznat rozum a ten jasně říká, že utrpení je utrpením, ať je to utrpení při stahování z kůže či zabíjení, nebo utrpení dané strašnými podmínkami chovu. Zvířata trpí, a neměla by. Hezký kožich, čepice či teplé rukavice jejich soužení neospravedlňují. Pokud tedy odmítáme jako kruté a barbarské to, co jsme viděli na záběrech ze stahování kočky, potom bychom měli odmítat jako krutý a barbarský i chov kožešinových zvířat a vše, co s ním souvisí. A rázně se proti tomu postavit. Všichni a nahlas!
Autor pracuje v Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky
