Češi si nepřejí návrat komunistického způsobu vlády ani omezení moci parlamentu a jeho nahrazení silným vůdcem, který by o všem rozhodoval. Už vůbec lidé nechtějí vládu armády. Plyne to z průzkumu CVVM.
Když se rozhlédnete kolem sebe, tak asi každý pátý člověk, kterého uvidíte (kromě dětí), si myslí, že by byl dobrý návrat ke komunistickému modelu vlády a nahrazení parlamentu silným vůdcem. (Přesně 18 procent lidí.) Armádě by odevzdala moc tři procenta občanů.
„V porovnání s předchozími průzkumy je vidět drobný posun ve prospěch souhlasu s návratem ke komunistickému způsobu vlády (o šest procentních bodů proti roku 2004) a souhlasu s nastolením autoritářského režimu silného vůdce bez parlamentu a voleb (o čtyři procentní body proti roku 2009 i 2004),“ uvedla agentura.
Komunisté do toho jdou ale řízně po bolševicku, jako vždy. Komunistické pořádky by si podle CVVM přálo vrátit 74 procent stoupenců KSČM. Komunističtí sympatizanti jsou i výrazně častěji pro to, že by bylo nejlepší zbavit se parlamentu a nahradit ho silným vůdcem. Preferuje to 37 procent z nich. Autokratického vůdce by uvítalo i 18 procent příznivců lidovců a 17 procent stoupenců ODS a ČSSD.
Co ta divná čtvrtina?
Zajímavá by byla ta čtvrtina komunistů, která by nechtěla návrat komunistických pořádků. Normálně by nás napadlo, že to bude komunistická mládež, ale ta se zatím jeví spíše stalinisticky. Možná jsou to nějací revizionisté, kteří ještě nepochopili, díky čemu strana přežívá a sní o mytologickém socialismu s lidskou tváří. To je něco jako Bůh, taky ho nikdo nikdy neviděl a lidi v něj stejně věří. Na rozdíl od Boha ale zatím neudělal žádné zázraky.
Socialismus s lidskou tváří je samozřejmě ideologická úchylka, kterou by strana neměla trpět, to pak jen soudruha v boji zbytečně rozptyluje buržoazní změkčilosti. Zatím se ale takticky hodí mít pár takových exotů, protože to vypadá, že je vnitrostranická demokracie a otevřenost a podobná hejblata a není tedy všechno špatné. Kdyby došlo k nějakému návratu, tak se s nimi, revizionisty zrádnými, zamete na smetiště dějin hned druhý den dopoledne.
Jak najít vůdce
Docela by bylo zajímavé zjistit, jak si lidi představují toho silného vůdce. Protože pokud je demokracie špatná, musí se k moci dostat nedemokraticky. Pak je zase záhada, proč si myslí, že by jim vyhovoval a že by byl výhodný třeba zrovna pro jejich sociální nebo zájmovou skupinu. Nebo proč by byl vůbec výhodný pro kohokoli, kromě sebe. Že se lidem nezdá vláda armády, je ale celkem pochopitelné. Mnozí ji poznali osobně a nemají asi pocit, že by se toho tolik změnilo. To možná armádě křivdí, ale budiž.
Divné je, proč tedy armáda vede mezi společenskými institucemi ohledně důvěryhodnosti, jak ukazují jiné průzkumy. Češi buď nejsou ve svém myšlení moc důslední, nebo věří armádě jen ohledně jejích vojenských schopností, což je s těmi několika málo letadly a tanky taky trochu podezřelé.
Zatím to tedy vypadá, že nás vláda silného vůdce nečeká. Leda by nám ho sem někdo exportoval. Jenže pokud nám někdo přiveze na tancích nového vůdce, z podstaty věci asi nebude moc silný.
