Vždy, když zmizí velké dopravní letadlo, začnou média i odborníci spekulovat, co všechno se stalo (a jak se pak ukáže, tak většinou nestalo). Je tomu tak i v případě letu MH370 malajsijských aerolinií, jejichž stroj zmizel v pátek při letu Kuala Lumpur–Peking. Únos? Terorismus? Technická závada? A hlavně – kde letadlo je?
Ano, je to v podstatě mysteriózní. V době, kdy pomocí navigace v autě najdete i zapadlou vesničku na saharské poušti v Mauretánii, zmizí velký stroj z radarů a od pátku (českého času) se o něm nic neví (napsáno v pondělí dopoledne – pozn. autora). V době, kdy vojenské špionážní satelity mapují z vesmíru povrch Země metr po metru, se prostě letadlo vypaří. Chápe to někdo? Nechápe. I když je vysoce pravděpodobné, že ho pohltilo moře, což je daleko větší síla než internetové debaty miliónů lidí o havárii.
Je pak jasné, že sílí nejrůznější spekulace a spiklenecké teorie. Byl to únos? Není to prý vyloučeno. Proč by pak ale Boeing 777-200 někde nepřistál? Mohl to prý být i teroristický únos. Naznačují to jiní experti. Na palubě totiž byli i cestující s kradeným italským a rakouským pasem (oba byly ukradeny na thajském ostrově Phuket). Jaká je spojitost mezi ukradeným pasem a terorismem, ovšem nikdo nevysvětluje. A pokud by se o útok teroristů jednalo, proč se k němu nikdo nepřihlásil? To je divné a nedává to smysl.
Hlavně něco řekněte
Média a rodiny pozůstalých (bohužel je můžeme už tak označit, protože možnost, že pasažéři jsou naživu, by se rovnala biblickému zázraku) mezitím tlačí na leteckou společnost a výrobce letadla, aby něco řekli. Úřady a politici několika zemí to mezitím pořád komentují, mluví, mluví, ale neříkají vlastně nic zásadního.
Ale vlastně ano. Dnes se objevila teorie, že letadlo se mohlo rozpadnout ve vzduchu, a proto se zřítilo. Jak to ale může někdo vědět? Nemůže. Jen spekuluje.
Žádné trosky se zatím nenašly a nikdo neví, co se stalo. Hraní na mudrce se ale v tomto případě jaksi očekává.
Spekulace versus realita
Nelze než připomenout havárii letadla Air France, které se zřítilo do Atlantského oceánu 1. června 2009. Zahynulo tehdy 216 pasažérů a 12 členů posádky. I tehdy se hovořilo o nejrůznějších příčinách. I tehdy se nemohly části letadla dlouho najít. Některé trosky stroje a části těl byly vyzvednuty až na jaře 2011 z hloubky 3900 metrů. A příčina havárie po prozkoumání černých skříněk? Kombinace selhání techniky (jistě, to nechtěl výrobce Airbus nikdy slyšet a nebude to chtít slyšet teď ani Boeing) a lidské chyby (to nechce zase slyšet Air France a teď to nebudou chtít slyšet Malaysia Airlines). Co se tedy podle vyšetřovatelů s francouzským strojem stalo? Posádka letadla špatně zareagovala na selhání rychloměru, sondy zamrzly po průletu turbulencí. Stroj byl řízen autopilotem, ale po ztrátě indikátorů se sám náhle vypnul. Kapitán byl ovšem mimo kokpit (prý se věnoval jedné letušce!) a letadlo ručně pilotovali méně zkušení piloti, kteří katastrofě nezabránili.
Samozřejmě že dnes ještě nevíme, co bylo příčinou pádu malajsijského stroje, a možná se to nedozvíme nikdy. Ale právě ta nejistota vytváří jen další a další spekulace. Bývá to tak vždy, když se letadlo změní v ducha.
