Jeho nepřítomnost v Česku po roce 1969 posílila mýtus proroka, jehož hlas magicky přitahoval. Poslouchat jeho písničky z jediné u nás vydané desky nebo z rušené stanice Svobodná Evropa bylo celonárodní terapií.
Kdyby náhle nezemřel před dvaceti lety, dožil by se v těchto dnech legendární zpěvák Karel Kryl sedmdesátky. Autor kauzy v zítřejším vydání Reflexu Bohumil Pečinka jej poznal po listopadu 1989 osobně na stáži ve Svobodné Evropě a mimo jiné popisuje, jak probíhala jeho setkání s lidmi, kteří se na něj přijeli podívat z Čech. „Počáteční nadšení a skládání díků vystřídaly rozpaky, když na ně Kryl začal útočit kvůli nějakým politickým nebo ekonomickým problémům, jež se v Československu zrovna přetřásaly. Studenty vypeskoval, že nepoužívají pátý pád, zkoušel je z různých historických událostí nebo je spucoval, že mají špatnou výslovnost v němčině.“
Jaký byl v osobním životě muž, jehož protestsongy několika generacím Čechů zmírňovaly tupost normalizace? Jak zvládl návrat do českých zemí po nucené emigraci a proč se z něj v posledních letech života stal zatrpklý a útočný muž?
