Pokud se tak dlouho někdo udrží ve vysoké politice (poprvé byl zvolen do Bundestagu v roce 1972), má s největší pravděpodobností neobvyklé schopnosti jak prosadit nejenom svoji osobu, ale i své myšlenky a ideje. To se Wolfgang Schäublemu zjevně daří. V končící vládě Angely Merkelové byl ministrem financí, v jejím předchozím kabinetu vedl rezort vnitra. To samé už dělal za někdejší vlády kancléře Helmutha Kohla. A v nové koaliční německé vládě má být opět ministrem financí, tedy možným partnerem Andreje Babiše.
V politice se tak dlouho udrží jen výjimečné typy lidí. Jsou to nesmírně silné osobnosti (Margaret Thatcherová či zmiňovaný Kohl) a přinášejí stranám nadhodnotu v podobě svých velkých zkušeností. U nás se naopak nic takového moc nenosí. Například Marek Benda z ODS je vysmíván za to, že je už přes dvacet let v parlamentu, přitom zkušenosti jsou pro práci v zákonodárném sboru často zásadní. Navíc Benda se v roce 2010 i 2013 dostal do Poslanecké sněmovny navzdory tomu, že jeho vlastní strana ho dala na nevolitelná místa kandidátek, ale voliči rozhodli jinak.
Schäuble se prosazuje i navzdory tomu, že to není politik bez výrazných názorů a proto by se mohl zalíbit většině. Nechtěl dát třeba půjčky Řecku, protože by podle něj i tak mělo zkrachovat. V roce 2008 se pak nebál postavit lavině evropské politické korektnosti a v souvislosti se známými karikaturami proroka Muhammeda prohlásil, že „ty karikatury jsou sice ubohé, ale svoboda tisku je přednější a proto by je všechny evropské noviny měly otisknout“.
Tento německý politik se dokázal vyrovnat i s vážným zdravotním handicapem, protože od roku 1990 je upoután na invalidní vozík. Tehdy byl na něj spáchán atentát. Jistý Dieter Kaufmann na něj vypálil tři výstřely, jedna z nich poškodila Schäublemu míchu, takže je od té doby částečně znehybněn. Přesto pracuje naplno dál.
