Reklamy v televizi v nás vyvolávají takový tik. Jakmile začnou, saháme po ovladači a přepínáme na jiný kanál, kde reklamy neběží. Nikoho nebaví koukat na nekonečný blok upoutávek na prací prášek a polévku z pytlíku. Navíc to je naschvál o něco víc nahlas a televize mají neuvěřitelnou schopnost přerušit reklamou ten nejnapínavější moment filmu.
A přesto se, v průběhu posledních dvaceti let, našlo pár reklam, které nejenže každému utkvěly v paměti svou originalitou a zábavností, ale hlášky jejich protagonistů zlidověly a ústřední postavy si začaly žít vlastním životem bez ohledu na to, kterou značku nebo výrobek propagovaly. Ve zlatých devadesátých letech vzniklo v České republice velké množství nových reklamních agentur plných mladých dravých lidí, kteří chtěli divákům ukázat, že reklama se nerovná jen pan Vajíčko a tříminutový záběr na pytlík se zelím.
Reklamy najednou začaly mít příběh, ústřední hlášku, vtip, pointu a výrazné postavy. Na reklamě se najednou daly vydělávat velké peníze a její role v médiích sílila. A jak se vlastně pozná dobrá reklama? Zaujme nás. Postavičky z nich se stanou našimi kamarády a my je citujeme u piva. Zde jsou některé z těch, jimž se to podařilo:
