Vědci zkoumali, jestli spánek pomáhá při řešení slovních hádanek. Tvrdí, že ano. Týká se to ale jen těch nejtěžších. Lehké hádanky řešíme nezávisle na tom, jestli jsme měli možnost se před jejich luštěním prospat.
Dnes ráno jsem vstal a zamířil do kuchyně uvařit si kávu. Jako dlouholetému kofeinistovi mi záleží víc na obsahu účinné látky než na chuti nápoje. Nasypal jsem proto do hrnku patřičnou dávku instantní směsi, nalil do rychlovarné konvice trochu vody a z ledničky vytáhl mléko. Vodou z konvice jsem kávu zalil, doplnil trochou mléka a s pomocí lžičky všechno zamíchal. Když jsem se ale napil, uvědomil jsem si, že se mi do procesu přípravy vloudila chyba. Zapomněl jsem konvici zapnout, takže jsem si do hrnku nalil studenou vodu.
Tolik k blahodárným účinkům spánku na činnost mozku. Nikdo o nich asi nepochybuje, ale aby se projevily, je třeba se napřed úplně probudit. Často se tvrdí, že spánek usnadňuje řešení problémů. Když na něco nemůžete přijít, hodí se jít spát. Druhý den vás řešení napadne samo od sebe.
Všeobecně známá je historka o německém chemikovi Augustu Kekulém, jenž ve snu objevil strukturu molekuly benzenu. Ta se, jak si pravděpodobně pamatujete, skládá ze šesti uhlíkových atomů, uspořádaných do tvaru šestiúhelníku. Kekulé na to prý přišel, když se mu zdálo o pohádkovém hadu Uroborovi, který se zakusuje do vlastního ocasu. Jako u všech takových historek není jisté, jestli je pravdivá.
Už méně známý je příběh o dalším Němci, Ottovi Loewim. Loewimu se zdálo o pokusu, jenž měl dokázat, že nervové vzruchy mezi buňkami přeskakují chemickou cestou. Vzbudil se a postup experimentu si zapsal. Jenže ráno nemohl zápisky rozluštit. Vypadalo to, že postup je nadobro ztracen. Naštěstí se mu zdál další noc znovu. Aby o něj zase nepřišel, radši vstal a rychle ho běžel do laboratoře ověřit. Povedlo se a brzo se stal slavným.
Vzdálené asociace
Přísloví „Ráno je moudřejší večera“ tedy asi nebude od věci. Řešení se vám nemusí přímo zdát jako Kekulému a Loewimu. Dokazuje to spousta vědeckých studií. Podle poslední z nich to ovšem vypadá, že se výhoda spánku týká jen části problémů. Její autoři, Ut Na Sio, Padraic Monaghan a Tom Ormerod, zkoumali účinky spánku na výkonnost studentů Lancasterské univerzity v takzvaném testu vzdálených asociací. Dostanete v něm trojici slov a máte doplnit čtvrté, které se k nim všem hodí. Třeba ke slovům „červené,“ „trpké“ a „staré“ by se hodilo „víno“.
Studenti vyplňovali test na monitoru počítače. U každé trojice slov měli minutu na uhodnutí odpovědi. Když odpověděli špatně, software je upozornil. Pokud přišli na správnou odpověď nebo pokud vypršel čas, následovala další otázka. Po prvním testu s různým časovým odstupem následoval druhý. Obsahoval i nevyřešené trojice z prvního.
Studenti vyplňovali testy buď v devět ráno, nebo v devět večer. Pokus byl zorganizován tak, aby vzniklo pět různých časových odstupů: první i druhý test ráno, první i druhý test večer, první test ráno a druhý večer, první večer a druhý ráno a první večer a druhý zase další den večer.
Studenty, kteří mezi dvěma testy nespali, ale vyplňovali je s časovým odstupem, zařadili vědci kvůli tzv. inkubaci. Když o něčem přemýšlíte, nemusí vám pomoci jen spánek, ale i přestat na věc myslet pár hodin, než se vám usadí v hlavě. Obě skupiny, jež vyplňovaly testy hned po sobě, působily jako kontroly. Neměly čas ani na spaní, ani na inkubaci.
Vnitřní vyhledávání
Při vyhodnocování seskupili badatelé všechny dobrovolníky do tří kategorií – kontrola, vyplňující druhý test hned po prvním, spící a bdící. V počtu vyřešených úloh nenašli mezi skupinami rozdíl. Jestliže ale rozdělili jednotlivé trojice slov podle celkové úspěšnosti na lehké a těžké, obraz se změnil. Jedinci, kteří se mezi prvním a druhým testem prospali, vyřešili napodruhé zhruba třicet procent nejtěžších otázek. Úspěšnost studentů, již nespali, se pohybovala okolo dvaceti procent. Platilo to, ať už měli mezi testy půlden času, nebo neměli.
Sio s Monaghanem a Ormerodem si myslí, že účinky spánku lze vysvětlit dvěma způsoby. První vychází z představy, podle níž jsou poznatky v lidské mysli organizovány do sítě vzájemně propojených uzlů. Různé pojmy mohou být odděleny různým počtem kroků.
Najít souvislost mezi slovem „květina“ a „tulipán“ je jednoduché, protože jsou v síti blízko u sebe. Spojení slov „květina“ a „žena“ už se hledá obtížněji, protože vyžaduje víc mezikroků, třeba „narozeniny“, „svátek“ nebo něco podobného. Není divu, že k němu mnoho lidí nedospěje. Spánek by mohl vylepšovat šíření vyhledávacího procesu v hypotetické síti.
Druhé vysvětlení spočívá ve známé roli spánku a snění jako prostředku k zapomínání nedůležitých, nepodstatných a nadbytečných informací. Studenty mohlo při prvním čtení problému napadnout několik různých řešení. Nesprávná jim bránila v přístupu k tomu správnému. Aby ho našli, musí napřed nesprávné odpovědi zapomenout.
Oba navržené procesy by měly pracovat nevědomě, nezávisle na snaze účastníků pokusu. Nedá se ale vyloučit, že o řešení hádanek mezi prvním a druhým testem uvažovali. Naopak, je to pravděpodobné. Část spících měla ovšem navíc i dvanáct hodin v bdělém stavu. Jejich úspěšnost se nelišila od těch, kteří řešili první test večer a druhý hned ráno.
Samotné pojetí správných a nesprávných odpovědi je taky diskutabilní. Co kdyby někdo přišel na čtvrté slovo, jež se k ostatním třem hodí, ale není v zadání testu?
RADEK JOHN
AUTOR JE BIOLOG
