„Děkuji za podporu. Nenechám se zastrašit, budu pracovat dál,“ řekl otec ročního synka, když vyšel ze soudní síně. Co udělal? Napsal několik článků pro polský list Gazeta Wyborcza a dva komentáře na internet. Upozorňoval na zfalšování prosincových prezidentských voleb, na to, že policie zatýkala a bila demonstranty na pokojné demonstraci v centru Minsku. Po ní byl zatčen například i jeden z opozičních kandidátů na prezidenta, Ales Michalevič. Ten byl ve vězení mučen a posléze donucen podepsat spolupráci s KGB. „Podepsal jsem to, protože jsem měl plán, rozhodl jsem se uspořádat tiskovou konferenci, na které jsem informoval o tom, jak v běloruských lágrech mučí lidi,“ řekl Michalevič Reflexu poté, co dostal v Praze politický azyl. Jenže právě polský novinář Andrzej Poczobut byl jedním z těch, již se na tajné opoziční tiskovce v Minsku sešli a kteří napsali o tom, jak běloruský Výbor státní bezpečnosti (KGB) z Michaleviče spolupráci vytloukl. (Bachaři v kuklách nutili stát vězně nahé s nohama rozkročenýma do provazu, znemožňovali jim spát, stěny cel potírali acetonovými barvami. Vězněné citově vydírali srdceryvnými anonymy: „Starej se o svou rodinu.“) A když se tyto informace rozšířily do světa, Poczobut spolu s běloruskými novináři Michaleviče v base vystřídali.
A obměna za mřížemi nastala i v tomto týdnu. Podle běloruských aktivistů osvobození Poczobuta předcházelo masívní zatýkání, především novinářů. Případ věznění zahraničního zpravodaje totiž vzbudil ve světě vlnu solidarity a mediálního zájmu. Gazeta Wyborcza spustila podpisovou akci za propuštění svého reportéra. „Pozatýkali tolik místních novinářů, aby u soudu před mým mužem nebyla žádná kamera,“ řekla manželka Poczobuta Aksana.
Reportér je volný. Nově však zmizelo za zdmi minských věznic až čtyři sta lidí.
