S krysou v koutě se nevyjednává, ale bojuje. Putinův zážitek z dětství dál děsí svět
Vladimir Putin čím dál více připomíná dědečka s Tourettovým syndromem, který sedí u stolu spolu s četnými příbuznými na nějaké oslavě, čas od času vykřikne nějaké nesmysly, všichni mezitím dál mezi sebou povídají, jako by se nic nedělo, a předstírají, že si toho staříka nevšímají. Vyléčit ho nelze, nezbývá než se s tím smířit a nevšímat si ho.
Hned na úvod se chci omluvit za toto přirovnání lidem trpícím touto nemocí. Osobně je považuji za okouzlující osobnosti s jistým šarmem, který jim někdy mnozí závidí, ať už by kdokoli chtěl někoho emocionálně poslat do pr…le bez výběru slov. I když vím, že to nemají snadné. Přiznávám, že se mi podařilo dozvědět se o této nemoci více po zhlédnutí britského filmu „I Swear“, pokud jste ho ještě neviděli, tak už víte, co budete dnes večer dělat. Proč mi Putin připomněl právě takovéhoto staříka?
Na setkání s učiteli uspořádaném u příležitosti Dne znalostí navrhl ruský prezident učitelům, aby dětem vysvětlovali důvody vedení speciální vojenské operace na příkladu života divokých zvířat – konkrétně kosatek a ledních medvědů. Učitel Dmitrij Balančukov z Belgorodské oblasti vyprávěl o tom, jak se vydal na severní pól. Putin se učitele zeptal, zda tam viděl lední medvědy. A pak najednou prohlásil, že „kosatky požírají medvědy jako malé ryby“ a útočí na ně v hejnech. Tuto metaforu je podle Putina třeba dětem ve škole uvádět, aby pochopily, „proč provádíme speciální vojenskou operaci“. Pedagogové s úsměvem vyslechli Putina a přikývli na souhlas… Co se dá dělat s nemocným dědkem.
Putin často používá přirovnání k živočišné říši, například Rusko přirovnával k medvědovi a při zmínce o hrozbách ze strany jiných států se odvolával na Kiplingovu „Knihu džunglí“. V rozhovoru s Robertem Ficem řekl, že nechce srovnávat lídry zemí Evropské unie „s plazy nebo se zvířaty“. Z četných příkladů si však zvláštní pozornost zaslouží příběh s krysou.
Ve své autobiografii „Z první ruky“ vyprávěl Vladimir Putin příběh ze svého dětství: „Tam na tom schodišti jsem jednou provždy pochopil, co znamená výraz ‚zahnat do kouta‘. Ve vchodu bydlely krysy. A my jsme je s kamarády pořád honili s klacky. Jednou jsem uviděl obrovskou krysu a začal ji pronásledovat, až jsem ji zahnal do kouta. Neměla kam utéct. Tehdy se otočila a vrhla se na mě. Bylo to nečekané a velmi děsivé. Teď už mě honila ta krysa. Přeskakovala schody a skákala do mezipodest. Ale já jsem byl stejně rychlejší a zabouchl jsem jí dveře přímo před nosem.“
Vlastně nikdo s jistotou neví, kdo byli Putinovi rodiče, dokonce i jeho děti se označují jako „předpokládaná dcera (nebo syn) Vladimira Putina“, ale zdá se mi, že je na 100 % jasné, kdo byl Putinovým učitelem a podle čího vzoru vyrůstal. Putin se učil od této krysy. Vždyť se před začátkem školního roku setkal s pedagogy, takže si myslím, že by se dalo věnovat pozornost tomu, jaký vliv na Putina měl jeho učitel. Možná právě na základě své zkušenosti s tímto hlodavcem dává přednost trávení svých politických oponentů. Žák předčil svého učitele, Putina lze směle nazvat tou samou krysou, která je zahnaná do kouta. A právě proto nechce ukončit válku, protože si pamatuje, jak utíkal před krysou, kterou jak se mu zdálo, porazil. Nyní je do kouta zahnaný on sám a je přesvědčen, že i on může své nepřátele donutit k útěku ze strachu.
Čím větší tlak na Putina vyvineme, tím silněji bude útočit, ale to neznamená, že na něj nemáme tlačit. Kdybyste u sebe doma zahlédli krysu, dokázali byste s takovým sousedem klidně žít? Myslím, že se té krysy budete chtít zbavit a nebude vám vadit, že by vás mohla kousnout, navíc pokud nebudete nic dělat a budete před přítomností hlodavce a mizením potravin zavírat oči, brzy se krysy v místnosti rozmnoží a budou se cítit jako páni domu.
Abyste se s krysami vypořádali, stačí dodržovat bezpečnostní opatření. Sehnat účinnější jed, a pokud se chystáte na lov, obléknout si ochranný oblek, masku a brýle. Tato výbava je potřebná, abyste se v případě kousnutí nenakazili vzteklinou a aby vás při silném úderu lopatou do krysy nezašpinily stříkající kapky krve. Nejdůležitější je nebát se a uvědomit si, že je to jen krysa. A pokud se jí nebudete bát a přiblížíte se k ní s lopatou, bude se vás bát ona, protože pocítí, že je vůči vám bezmocná. Zkrátka je třeba dát najevo, že vaše teritorium patří pouze vám, že zde vládne člověk, a ne krysy.
A pokud je Putin jako vůdce krysí kolonie zahnán do kouta, co pak lze říct o ostatních? Kolonie krys je skupina hlodavců, kteří žijí společně na jednom území pod vedením dominantního samce. Putinovi jako vůdci krysí kolonie je úplně jedno, jestli někoho zabijí, otráví nebo zaženou do pasti – o jednoho víc či o jednoho míň, to je jedno, samice přece porodí další mláďata. Pro něj je hlavní, aby se nic nestalo jemu samotnému, a co bude s ostatními, to je mu úplně jedno. Když je krysa sama, není to tak strašné, ale když jich jsou stovky tisíc nebo miliony, je to něco úplně jiného.
Je pravda, že vidíme, jak se mnohé z nich při pohledu na nebezpečí snaží schovat, některé předstírají, že jsou křečci, a dělají, jako by s tím neměly nic společného, zatímco jiné raději jedí z popelnice, jen aby byl dominantní samec nasycený. Ale nejdůležitější je, že pokud vůdce kolonie zemře po úderu lopatou, krysy nepřestanou být krysami, prostě se objeví nový vůdce a hotovo. Lidé se jim budou i nadále vyhýbat a s odporem se od nich odvracet. Budou je nadále nenávidět a opovrhovat jimi. Krysy budou i nadále žít na smetištích a ve sklepech a živit se odpadky a šířit nákazu zvanou „ruský svět“, protože to je prostě jejich přirozenost.
Ach… Už teď vidím, jak na mě začnou létat kameny od obdivovatelů Ruska, už slyším výkřiky, že Foltýn mluví o sviních, Kanakova o krysách – co si to dovolují?! Hned na to odpovím, že si dovolím všechno, ale exotické ovoce nejím. A pokud vás moje přirovnání uráží, znamená to, že se sami považujete za krysy. Každý člověk si sám určuje, kým je, a pokud vás uráží, že někdo uráží matku Rus, pak by bylo na čase přestat pít mléko z jejích prsou.
Sám Vladimir Vladimirovič má rád přirovnání k zvířecí říši, tak jsem se rozhodla mu udělat radost, protože v poslední době má důvodů k radosti opravdu málo. No a pokud se někomu nelíbí přirovnání ke krysám, lze je přirovnat k ovcím, které jdou za svým pastýřem, tím spíš, že mnoho Rusů, kteří v Putinovi ztratili důvěru, sami takové přirovnání používají.
Když už jsme se dostali k tématu krys, hned mi přijde na mysl animovaný film Ratatouille, který skvěle ukazuje, že i mezi krysami se najdou výjimky. Podle děje příběhu se krysák Rémy stane nejlepším kuchařem Francie, musí překonat odpor lidí a dokázat svůj talent tím, že ohromí i toho nejpřísnějšího kulinářského kritika. I mezi Rusy se najdou takoví jako Rémy. Kolik jich je, to nevíme, ale určitě jich není bohužel dost.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zrušené stanice Echo Moskvy
