Česko v noci osvítila výjimečně silná polární záře, byla vidět i z větších měst

Polární záře vyfocená astrofotografem Zdeňkem Bardonem z pole v Rasoškách na východě Čech.

Polární záře vyfocená astrofotografem Zdeňkem Bardonem z pole v Rasoškách na východě Čech. • Zdroj: Zdeněk Bardon

Polární záře vyfocená astrofotografem Zdeňkem Bardonem z pole v Rasoškách na východě Čech.
Polární záře vyfocená astrofotografem Zdeňkem Bardonem z pole v Rasoškách na východě Čech.
Polární záře nad Prahou.
Polární záře nad Prahou.
Polární záře nad Prahou.
Polární záře nad Prahou.
Polární záře nad Českem.
Polární záře nad Českem.
10 Fotogalerie
ČTK
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Na mnoha místech Česka bylo v noci na dnešek možné pozorovat polární záři. Na síti X o tom informoval Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Záře byla velmi dynamická a přechodně viditelná i z větších měst. Fotografie vzácného přírodního úkazu sdílela také řada uživatelů sociálních sítí.

Meteorologové na polární záři upozornili po 22:00, označili ji za silnou. Připojili snímek pořízený z Pece pod Sněžkou na Trutnovsku. "Kdo máte jasnou oblohu, zkuste na temné obloze pohled k severu. Můžete použít i mobilní telefon," uvedli.

Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Celkem běžné jsou v polárních oblastech, kde jsou viditelné po celé obloze. V Česku bývají naopak obvykle velmi slabé. Nezkušení pozorovatelé si je mohou splést se světelným znečištěním nebo červánky. V ČR lidé mohli úkaz pozorovat například loni v listopadu, tehdy byl poměrně silný.

Zdrojem polární záře je aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic usměrňuje k zemským pólům.

Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice v atmosféře reagují. V nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky 100 kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. V nejnižších výškách se začínají uplatňovat emise dusíku, které mohou mít modravý nádech.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů