Od včerejška chodí z Ukrajiny zprávy o tom, že ukrajinské síly získávají území kolem Bachmutu, města, na němž se před řadou měsíců zasekl ruský postup. Po týdnech a týdnech krvavých bojů o pouhé metry, se nyní postup Ukrajinců počítá na kilometry. O očekávanou kontraofenzívu se nicméně nejedná. Není ani jisté, zda-li bude přímo ve městě postup co platný.
Situace v Bachmutu je skutečně kuriózní. Před několika měsíci se o město zastavil postup ruské armády, protože Ukrajinci si z do té doby u nás naprosto neznámého sedmdesáti tisícového města utvořili dobře opevněnou pevnost. Od srpna loňského roku se tak Rusové pokoušejí město dobýt. S jakým úspěchem, to se těžko určuje.
Bachmut se totiž stal obzvlášť pro prezidenta Zelenského a politické vedení Ukrajiny naprostým symbolem. Což poněkud komplikuje výklad reálné vojenské situace na místě. “Pevnost Bachmut”, jak městu Ukrajinci přezdívají, skutečně držela déle, než by kdokoli očekával. Je to už devět měsíců a o město se stále bojuje. Ale rozhodně nemůžeme říct, že by Ukrajina měla nad městem kontrolu.
Wagnerovci v tuto chvíli stále ovládají nějakých devadesát procent města, ale podle toho, že byli ochotni pokropit ho pár dní zpátky bílým fosforem, by se dalo soudit, že i jejich pozice je tak trochu nejistá. Šéf žoldácké organizace Jevgenij Prigožin si dlouhou dobu stěžuje na nekompetenci ruského zásobování a ruské armády, která má držet křídla na severu a jihu téměř získaného města. Rusové měli Bachmut už několikrát téměř v drápech, dokonce z Kyjeva protékaly zvěsti o tom, jak jsou armádní představitelé frustrováni tím, že Zelenský odmítá nechat vojáky z “pevnosti” stáhnout.
Obrací se karta?
Od včerejšího dne chodí z Bachmutu zprávy o postupu ukrajinské armády kolem města a vypadá to, že Ukrajinci získali celé kilometry území, pravděpodobně s cílem sevřít Wagnerovce do kleští. Tak jak se to Rusové v uplynulých týdnech pokoušeli udělat jim. Kreml tvrdí, že se ruská armáda přeskupuje, ale z videí (pravda, zatím nepotvrzených) to spíš vypadá na zběsilý útěk. Je tedy možné, že Ukrajina může tlačit zpět pro získání své “pevnosti”.
Nakolik je to výsledkem jejich válečného umu a nakolik za tím stojí snaha Kremlu nechat Wagnerovce ve štychu kvůli Prigožinově dlouhodobé kritice ruské armády, těžko říct. Jisté ovšem je, že získat město zpět pro Ukrajinu bude dlouhý a obtížný proces. Řada analytiků zároveň upozorňuje, že tohle nemá být ta velká slibovaná ukrajinská kontraofenzíva… což ale může být jen z opatrnosti. Ukrajinci jsou si velice vědomi toho, že na jejich protiútok čeká se zatajeným dechem, celý svět a materiální podpora zahraničí, na níž je jejich vojenská síla do značné míry založena, by mohla vyhasnout společně s neúspěšným útokem.
