Když před týdnem vysílala strana PRO na facebookovém profilu jejího předsedy Rajchla tiskovou konferenci nazvanou Česko proti bídě, video mělo téměř sto padesát tisíc zhlédnutí. Rajchl během konference mimo jiné oznámil protivládní demonstraci v Praze, chystanou na jedenáctého března. Národovecká scéna zjevně našla novou hvězdu.
Pro pochopení nejnovějšího dění mezi českými nacionalisty a antisystémově naladěnými skupinami je nejprve nutné vysvětlit, jak tato scéna funguje. Poté, co z veřejného života zmizel přízrak devadesátých let Miroslav Sládek, se o přízeň deseti až dvanácti procent radikálních voličů ucházela především levice. Patrně nejlépe se to podařilo Jiřímu Paroubkovi. Pod jeho vedením v letech 2006 a především 2010 nasadila ČSSD v kampaních ostře konfrontační tón. Paroubek vynikal v agresivní rétorice vůči politickým soupeřům, ale i novinářům a té části české společnosti, která ho nevolila.
Dominantní Tomio
Byl to ale politický podnikatel Tomio Okamura, kdo se rozhodl těžit výhradně z demografie, která dříve vynesla do parlamentu ultrapravičáka Sládka. Okamurův vstup do veřejného prostoru paradoxně zajistilo médium, které teď tak nenávidí, tedy Česká televize. Nebýt reality show Den D, kde Okamura hrál roli natvrdlého investora, dodnes by se patrně živil prodejem japonských specialit.
Okamura nejprve uspěl v roce 2013 se stranou Úsvit (ta se po vnitropartajním puči a odchodu zakladatele propadla do bezvýznamnosti) a následně s nástupnickým hnutím Svoboda a přímá demokracie. SPD si posledních šest let držela stabilní podporu půl milionu voličů, což představuje deset procent hlasů při volební účasti kolem šedesáti procent, a Okamura pohodlně kasíroval zisk v podobě státních příspěvků a politického vlivu. Dalším segmentům národovecké scény tak zbylo paběrkování těch hlasů, pro něž byl komerční nacionalista málo radikální.
Notičky z Kremlu
Ve stínu Okamurovy dominance vzniklo extrémně konkurenční prostředí, kde se mnoho stran, spolků i jednotlivců pere o několik procent voličů a omezené finanční zdroje. Suterén národoveckého ekosystému pak neustále produkuje různé bizarní proroky, kteří kolem sebe dokážou prostřednictvím sociálních sítí shromáždit tisíce věrných. Těm potom kážou ty nejbláznivější teorie (o covidu, migrantech nebo klidně o tom, že světu vládnou mimozemští reptiliáni) a inkasují od nich příspěvky na “boj za pravdu.”
Témata národovců se mění v závislosti na domácí i mezinárodní situaci, poslední rok jim jasně dominuje válka na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že Okamura vyluxoval většinu nacionalistických voličů, musí být zbytek scény radikálnější. Jestliže SPD je například vůči postoji české vlády k válce na Ukrajině velmi kritická, ovšem v rámci “mírného pokroku v mezích zákona”, tak subjekty typu Trikolora i jednotlivci jako internetoví lháři Vrabel, Černohorský či jakýsi Zítko už otevřeně opakují a přežvýkávají propagandu ruské genocidní diktatury.
Rajchl nastupuje
Od začátku roku 2023 se ale poměry u českých nacionalistů začaly rychle měnit. Okamurovo rozhodnutí nasadit do prezidentských voleb popleteného Baštu a nepodpořit Andreje Babiše byla velká, možná osudová chyba. Na sociálních sítích SPD se začala objevovat dříve nepředstavitelná úroveň kritiky vedení a Okamury zejména.
Velký kormidelník zareagoval sérií obšírných vysvětlení svých kroků, z nichž byla jasně cítit nervozita. Po Ladislavu Vrabelovi, který na podzim minulého roku dokázal opakovaně dostat desítky tisíc lidí na náměstí, aby se následně rozhádal s většinou svého týmu o peníze, případně o to, kdo je vládní agent, zbyl ve vzduchoprázdnu značný protestní potenciál.
Vše pak korunoval zuřivý odpor této části veřejnosti proti jednoznačnému vítězství Petra Pavla v prezidentské volbě. Protizápadní, antiliberální a prorusky orientovaná menšina v Česku má nyní pocit, že ve vysoké politice nezbyl nikdo, kdo by jí šel na ruku. Miloš Zeman odchází, navíc z pohledu páté kolony “zradil” svou naprostou názorovou otočkou ve vztahu k Rusku, Andrej Babiš sice možná odčerpá část příznivců SPD, šéf ANO tento záměr ostatně veřejně deklaruje, ale radikálně protisystémovým voličům nemá mnoho co nabídnout. A politická kariéra samotného Okamury se patrně překlápí do závěrečného dějství. V příštích volbách ho s největší pravděpodobností čeká brutální souboj o kmenové voliče, kteří mu už nyní přestávají věřit polohu lidového vůdce. Vše nasvědčuje tomu, že Okamurovým vyzyvatelem bude právník Jindřich Rajchl.
Zrod demagoga
Rajchla lze označit za reprezentanta třetí porevoluční generace českých národovců. Ta první, soustředěná kolem Sládkových republikánů a jejich pohrobků typu Vandasovy Dělnické strany a živená především nenávistí vůči Romům, už má nulový politický vliv. Druhý vzestup zaznamenali tuzemští nacionalisté během antiimigrační hysterie z let 2013 až 2016. Na této vlně de facto dodnes úspěšně surfuje Tomio Okamura. Třetí posilující dávku dostala národovecká scéna během covidu a navazující krize spojené s ruskou agresí proti Ukrajině. Pro tyto kruhy je typická absolutní názorová tekutost a přijetí dezinformačního chaosu sociálních sítí.
Noví hrdinové tuzemských národovců nemají nejmenší problém tvrdit, že Žid Zelenský je nacista a zároveň poslušná loutka západních genderových ultraprogresivistů, že Čína společně s USA vypustila do světa koronavirus a zároveň že komunistická Čína je jedinou protiváhou světovládných ambicí amerických elit nebo že Petra Pavla řídí bývalá KGB i CIA najednou. Sam Rajchl nicméně do pozice tribuna lidového hněvu došel překvapivou cestou.
Jindro, ty popleto!
Rajchl je vzděláním právník, pohyboval se však i ve fotbalovém prostředí: v nultých letech jednadvacátého století manažersky působil v tehdy prvoligových Blšanech, v roce 2011 neúspěšně kandidoval na post předsedy Fotbalové asociace ČR. Neomezoval se však jen na fotbal evropského typu. Rajchl je vynikajícím znalcem amerického fotbalu a řadu let působil jako sportovní komentátor nejvyšší americké soutěže NFL nejprve na stanici Sport TV a poté na O2 TV Sport. Právě komentováním sportovních přenosů zjevně získal zkušenosti s vystupováním v médiích a na veřejnosti, které následně zúročil v politice.
Rajchl byl členem strany Trikolora a v lednu 2022, půl roku poté, co partaj propadla ve volbách, kandidoval na předsedu. Kandidaturu nakonec stáhl a později z Trikolory vystoupil. V červnu téhož roku pak Rajchl oznámil vznik strany PRO (Právo, Respekt, Odbornost), kterou vede. Mezi Rajchlem a vedením Trikolory dodnes panuje zlá krev, zejména proto, že zatímco strana PRO nyní roste, Trikolora je mrtvý projekt.
Takto si nedávno místopředseda Trikolory Petr Štěpánek na sociální síti postěžoval poté, co se Rajchl nelichotivě vyjádřil o Trikoloře na kanále youtuberky Bobošíkové: “Jindro, ty popleto! U Jany Bobošíkové vyprávíš, že z Trikolory jsi odešel proto, že tam prý v covidové době byla velká skupina lidí, kteří podporovali povinnou vakcinaci. Že tě huba nebolí. Jestli totiž na zdejší politické scéně někdo vůči covidové diktatuře a vůči povinnému očkování obzvláště zaujal zcela zásadní a principiální postoj, byla to právě Trikolora. My v Trikoloře samozřejmě už dávno víme, že paní Lež (myšleno Jana Bobošíková, pozn. red) je tvoje dobrá kamarádka, ale když už vyprávíš kraviny, nebuď u toho aspoň směšný.” Jak vidno, na národovecké scéně, kde jde o každý hlas a každou korunu, se mnohdy odehrávají větší dramata než v dívčím internátu.
Andrejovo béčko
Jindřich Rajchl vystupoval na podzim minulého roku na demonstracích pořádaných Ladislavem Vrabelem. K davům kromě něj promlouvala řada dalších postav národovecké scény, která na pár týdnů překonala osobní animozity i konkurenční boj o zdroje. Nakonec to dopadlo jako vždycky.
Egomaniakální, paranoidní a po uši zadlužený Vrabel propadl dojmu, že je národní spasitel, se všemi se rozhádal a jeho “plán Česká republika na prvním místě” skončil dřív, než vůbec začal. Vrabel oznámil, že končí s pořádáním veřejných protestů, jeho živá vysílání na internetu dnes sleduje sotva pár set diváků a pochodeň antisystémové vzpoury zjevně převzal předseda strany PRO. “Rajchl od začátku věděl, že Vrabel vyhoří,” vysvětluje Tomáš Měšťan, vlivná zákulisní postava světa českých nacionalistů. Měšťan se například podílel na mediálním vzestupu antiislamisty Martina Konvičky, spolupracuje s národovci oblíbeným kanálem TV Raptor či s německou antiimigrační stranou AfD.
“Rajchlovi stačilo počkat, až se Vrabel znemožní. A teď má ideální pozici. Okamura svým lavírováním kolem prezidentské volby hodně naštval spoustu lidí. Na ulici teď leží možná šest, sedm procent hlasů. Česká vlastenecká nebo jak vy v liberální pražské bublině asi říkáte nahnědlá národovecká scéna se pořád pere o stejnou kost. Stejných deset procent hlasů. A těch deset procent voličů vyhlíží nového spasitele. Teď přestali nebo přestávají věřit, že je to Okamura. Začínají si myslet, že by to mohl být Rajchl. Když se podívám na ty magory, kteří se na naší scéně pohybují a hlásají úplné pitomosti, jako že Země je placatá a Američané nebyli nikdy na Měsíci, tak Rajchl, který je zdatný populista a umí mluvit, mezi nimi dost vyniká.” Říká Tomáš Měšťan a ukončuje: “Rajchl se zaměří na pořádání demonstrací a dalších veřejných akcí, začne si budovat svou platformu. Zjevně pomýšlí na to, že se v příštích volbách dostane do parlamentu a mohl by Babišovi dělat béčko v případné vládní koalici. Proto ho podpořil v prezidentské volbě.”
Svinstvo
Minimálně v online prostředí už Jindřich Rajchl svého přímého konkurenta Okamuru důkladně válcuje. Jeho živá vysílání na Facebooku mají běžně přes sto tisíc zhlédnutí, interakce pod příspěvky a jejich sdílení je masivní. Rajchl se vyjadřuje ke všem oblastem veřejného života země, je nesmlouvavým kritikem Fialovy vlády, ovšem tématem, které mu zjevně přineslo nejvíc příznivců, je válka na Ukrajině.
Rajchl bezostyšně papouškuje lži Kremlu. Jen za posledních několik týdnů Rajchl například přirovnal vrchní velení ukrajinské armády, která brání svou zemi proti okupačním vojskům, k nacistickým velitelům ve Stalingradu, opakovaně mluvil o “loutkovém režimu v Kyjevě“ a celkově se stavěl za absurdní narativ, že za zločinnou agresi Ruska proti suverénnímu státu je spoluodpovědný Západ. Kdyby si JUDr. Rajchl vyměnil na den pozice s Putinovým televizním Goebbelsem, propagandistou Solovjovem, nikdo by nepoznal rozdíl. Česká pátá kolona obdivovatelů ruské diktatury ovšem podobná svinstva kvituje s nadšením. S jak velkým, se poprvé veřejně ukáže jedenáctého března na Václavském náměstí, kam Rajchl svolal demonstraci s evidentním záměrem překonat co do návštěvnosti akce vrabelovců z minulého roku.
Ze všech lidových vůdců zrozených z covidu, války a souběhu krizí má Rajchl patrně největší šanci přetavit davy podporovatelů z internetu a náměstí v reálný politický kapitál. Bude ale čelit stejnému problému jako všichni, kdo loví v hnědých voličských vodách. Antisystémoví radikálové jsou extrémně nestálá voličská skupina. Je to prostředí prolezlé všeobecným podezíráním a ochotou věřit těm nejbláznivějším spikleneckým teoriím. Dnešní hrdina zástupů může být už zítra odhalen jako agent Ameriky, vlády, Sorose nebo ještěřích lidí.
