Takřka přesně k výročí útoku Ruska na Ukrajinu přicházejí z mezinárodních institucí data o vývoji světové ekonomiky a západnímu úsilí zrovna moc nelichotí. Ruská ekonomika pod nejtvrdšími sankcemi, jaké kdy byly na nějakou zemi uvaleny, klesla loni jen o dvě a půl procenta, což má k předpovídanému propadu o desítky procent hodně daleko. Kurs rublu je přitom silnější než před válkou, kdy byl kurz 85 rublů za dolar. Nyní je to 74 rublů. Hospodářské dopady na zbytek světa jsou přitom nemilé. Aktuálně německý hospodářský institut IW spočítal, že světová ekonomika přišla loni o 1,6 bilionu dolarů.
Přesto tvrdé sankce měly a stále mají hluboký smysl, brzdí jeho válečný průmyslový potenciál a hlavně zásadně oslabují mocenské postavení Ruska ve světě. To, že se nenaplnilo naivní očekávání, že tvrdé ekonomické represe způsobí, že Rusko na válku nebude mít peníze, by nemělo překvapovat. Skutečností je, že obrovská země vstoupila do období stále se zvětšujícího technologického zaostávání za světem.
První sankce zavedené krátce po začátku války spočívaly ve zmrazení ruských devizových rezerv a odstřižení ruského finančního systému od Západu včetně systému mezibankovních plateb SWIFT. Následoval exodus západního kapitálu ze země a zastavení dodávek všech významných technologií od zařízení pro těžbu ropy a zemního plynu po čipy do ledniček a mobilní telefony. Rusko se s odstřižením od západního finančního systému vypořádalo asi lépe, než většina lidí na Západě čekala.
Důvodem byl silný přítok deviz z obchodu se surovinami, zejména s ropou a plynem. Ten si Putin nachystal dopředu manipulacemi obrovsky navyšujícími ceny energií na evropském trhu. Ty po zahájení války ještě vystřelily vzhůru a evropské země závislé na východních energetických zdrojích platily nedobrovolně záchranu ruské měny. Nutno dodat, že významný podíl na tom, že Rusko ustálo finanční sankce, má velmi dobrý výkon ruské centrální banky, která včas zasáhla devizovými omezeními a fakticky zrušením směnitelnosti rublu. Devizy jsou v Rusku na příděl a podniky musí svá devizová inkasa odevzdávat centrální bance. Pozoruhodný kurz rublu je tak vlastně jen úřední konstrukcí a odpovídá zhruba situaci, kdy za komunismu byla v Československu na příděl pro turisty západoněmecká marka za osm korun.
V dalších kolech po zavedení finančních sankcí už šlo do tuhého, protože dopady západního omezování dovozu surovin včetně uhlí, ropy a zemního plynu měly oboustranný dopad, přestože efektivně začaly fungovat až na konci roku. Evropa si musela kvůli tomu projít hlubokou energetickou krizí, za kterou zaplatili domácnosti i firmy obrovské sumy, ale podle všeho už jsme se dostali do situace, kdy jsme se vyvázali ze smrtící závislosti na ruských surovinách. Nyní začíná dopady svého konání sklízet agresor.
Cena zemního plynu, která aktuálně spadla v Evropě až pod padesát eur za megawatthodinu, je jen sedminou cenového vrcholu z doby, kdy k nám ruský plyn ještě proudil plynovodem Nord Stream. A Rusko přitom přišlo o odběratele devadesáti procent ze zhruba 150 miliard kubíků zemního plynu dodávaného plynovody do Evropy. Řeči o jeho přesměrování do Asie jsou přitom liché. Plynovod do Číny zvládne přepravit necelou desetinu tohoto množství, a než se podaří bez západních technologií posílit jeho kapacitu v obtížných podmínkách Sibiře, bude ještě hodně dlouho trvat. Zisk z prodeje plynu je přitom důležitou součástí příjmů ruského státního rozpočtu.
Ještě důležitější jsou ale zisky z ropy. Její dovoz do Evropy kromě malého množství dodávek ropovodem Družba na Slovensko, do Maďarska, Česka a Rakouska byl sankcemi zablokován loni v listopadu. A k tomu další západní země, jako USA, Kanada Austrálie atd., zavedly stropy pro obchod s ruskou ropou na úrovni šedesát dolarů za barel. Náklad dražší ropy nesmějí převážet tankery pojištěné v západních zemích a tento obchod je zakázáno financovat. Obecně se čekal vzestup cen veškeré ostatní ropy, ale k tomu nedošlo. Naopak ropa zlevnila a až v posledních dnech její cena trochu oživuje. Šedesát dolarů za barel Rusku k naplnění rozpočtu nestačí. K vyrovnanému rozpočtu potřebuje cenu o deset dolarů vyšší.
A už je to znát. Hospodaření ruské vlády, které mělo být přebytkové a většinu roku díky astronomickým cenám energií to tak i vypadalo, se nakonec propadlo do deficitu 3,3 bilionu rublů, což je 2,3 procenta hrubého domácího produktu. A jen za leden je tam propad o 1,8 bilionu rublů a výhled neradostný, protože náklady na válku rostou a příjmy z plynu a ropy budou mnohem menší než loni. Rusko prostě vstupuje do hubených let a jeho perspektiva je nevalná. I když se mu podaří přesměrovat větší část exportu surovin a energií do Číny, nebude tam mít nikdy takové postavení a z něj vyplývající zisky, jako mělo v Evropě. Mezinárodní organizace předpovídají Rusku pro letošek dvojnásobný pokles ekonomiky oproti loňskému výsledku. A závislost země na stále silnější Číně poroste, protože východní velmoc nedělá charitu. Nicméně na druhou stranu to, že se Rusko reálně stane surovinovým satelitem říše středu, není nic, co by nám mělo dělat nějakou zvláštní radost.
