Mertlík: Babišovo rozkládání státu pokračuje aneb Proč zpovykaný fracek zakazuje prezidentovi summit NATO?
Od vzniku hnutí ANO se politická scéna díky jeho orientaci na primitivní elektorát i prezentaci představitelů zhovadizovala na úroveň vymykající se běžnému chápání. Důkaz lze nalézt ve slovníku cizích slov, který k výrazu politika nabízí odpověď: >> "veřejná činnost, správa, řízení státu, umění vládnout; vztahy mezi státy; plán či postup jednání (např. vlády, politické strany, firmy), tvořený výběrem z více alternativ na základě zhodnocení současného stavu, který řídí současné i budoucí rozhodování; péče o záležitosti nějakého oboru". Zvídavec pak marně v pexesu hledá k uvedeným schopnostem odpovídající profily shody jím volených vůdců, zastupitelů a stvořitelů budoucnosti příštích generací.
Foldyna, Turek, Ševčík, Majerová, Vildumetzová, Rajchl, Schillerová, Malá, Nacher, Vondráček, Pokorná Jermanová, Klempíř… kartičku za kartičkou zvídavec odkládá, zklamán nulovou shodou s kartičkami významu slova politika. Ani pomůcka „někdy prozíravost, rozvážnost, obezřetnost, vzdělanost, inteligence“ nepomůže, zato kandidáty k dodatku, „chytračení, vychytralost, vypočítavost“ jako by po nůších shazovali. Spolu s nimi i ty, kteří škleb mají za úsměv, vychcanost za inteligenci, drzost za odvahu, připosranost za moudrost a zradu za čest.
Zahlcují média i servery činy a výroky na úrovni dotazu klauna Alfonse: „Pane šiditeli, pane šiditeli, víte, proč prase nemůže jezdit na kole?“
„No, to nevím, Alfons!“
„Protože nemá palec, aby mohlo zvonit,“ odpovídají Alfonsové a smějí se vlastnímu vtipu jak protržení.
Umí mluvit s kohouty, být bramborou, pitvořit se ve skečích těm, kteří si zachovali tvář, i pobíhat jak debilové v neexistujících krojích po sněmovně. Dělajíce debily, stávají se v očích svých ovcí hrdiny. Být dítě pánů Babiše, Havlíčka a Juchelky po scénce, která se měla vysmát odchodu Václava Moravce z ČT, se zřeknu hanbou svých otců. Kam ještě může klesnout vaše důstojnost, pánové, když už teď ji máte ve vašich smíchy sněhožlutých trenclích? Angličtina vládního poskoka Turka na summitu EU sklidila nadšení u maďarské delegace, domnívající se, že projev zazněl v maďarštině na důkaz významu Viktora Michelangela Orbána pro visegradskou čtyřku. To však způsobilo v řadách vlády „nevydaných stíhaných“ náckomoušů a zpovykaných výfukářských fracků bouři nevole. Čtyřku odmítl především koaliční Jindřich Rajchl s tím, že jsou s manželkou zvyklí na trojku a přechodem na čtyřku by hnutí PRO porušilo programové prohlášení vlády.
Premiér ohromil občany novými trenclemi v ceně ojetého moskviče. Monike dala najevo, že jí k radosti stačí i levnější, neboť důležitý je obsah, a národ řeší, zda je Ivan Šablatůra přítel nebo blízký přítel, i když po oznámeném rozchodu s Babišem kontinuita přechodu od prodejce hnojiv k zahradníkovi a zelináři jisté spekulace nabízí. Buďme však upřímní, co je komu do toho! Navíc všechny ty zhovadilosti jsou jen kouřovou clonou. Zatímco občanstvo i opozice řeší tyto a jiné hovadiny, Babiš rozkládá stát v jeho polistopadové podobě existenční likvidací jednotlivců i demokratických struktur. Zpovykaný fracek zjevu slizského stejně jako charakteru ze šestiprocentní strany zakazuje prezidentovi s 58% oblibou a bývalému náčelníkovi Vojenského výboru NATO účast na summitu téže organizace o bezpečnosti světa. Ministr sebeobrany Zůna zatím zavádí do výcviku pro generály povely „na místo, sedni, lehni, k noze“ a nošení medailí na zádech, aby nepřítel i desátník Radim Fiala viděli, že ustupuje hrdina. Místo zbraněmi porazíme agresora kruháčem na křižovatce před obcí Postůpky Miňůvky a v záloze je slavnostní pořad uvítání osvoboditele, který byl libtardy démonizován jako okupant: „Zdravstvuj, malčik!“
Na Letné se sejde čtvrt milionu lidí k protestu proti trestně stíhanému premiérovi a předsedovi sněmovny a Milion chvilek navrhuje opozici jako řešení rozkladu státu hnutím ANO a jeho spolupachateli kolaboraci opozice s premiérem zločincem. Syn svého otce Zdeňka Vladimír Mlynář považuje za jediné správné řešení prezidentovu abolici premiérovi, který se tak stane bezúhonným a obratem vymete náckomouše i zpovykané Výfukáře, kteří ho podle něj i Milionu chvilek chtějí svést na šikmou plochu. Ach, jak hluboce se mýlili ti, kteří spoléhali na to, že po svém nevydání se car Andrej I. Poctivý postaví zrádným bojarům a lid vyzve k úsporám, protože jen pak „Bude líp!“ Nenechte se vysmát! Nic Babišovi nevyhovuje víc než jeho současná role moudrého otce, kterému špatní rádci hatí jeho kroky k blahobytu lidu, i kdyby to Agrofert na buben přivést mělo. Přiznejme, že jeho politika nechat svinstvo říkat a dělat stejně zločinné a pro něj bezvýznamné kumpány a v případě nevole národa jim na chvíli zatnout tipec, je geniální.
Komplikované je aktuálně hulákání „My chceme mír“ díky Orange Jockerovi, který místo stopnutí války na Ukrajině do 24 hodin rozpoutal válku na Blízkém východě. Sice ji opakovaně již několikrát prohlásil za velkou, krásnou a ukončenou, ale vidle mu do toho hází íránští černoprdelníci, kteří s tím nesouhlasí. Je krásné, že poprvé v historii nemáme Americe co závidět, protože až na angličtinu by se Trump mohl s Turkem posadit do společné kanceláře.
Ptá-li se laskavý čtenář ironicky, kde je volání našich Chcimírů „My chceme mír“, nechť na ironii ubere. Mlčky, setrvale dál probíhá politika sebeodzbrojování Česka, protože vítězství v příštích volbách je pro kolaboranty a vlastizrádce současné vládní sebranky náckomoušů důležitější než příští okupace země. Koneckonců, budou mezi svými. Zatímco opozice a její voliči zjišťují, že současná Babišova vláda je šílenější, než si kdo uměl představit, a hledají viníky, ANO, SPD, Motoristé a u nich v norách skrytí potkani významu 1 % budují obranu hodnou atlantického valu Adolfa Hitlera. I ten bylo možné nakonec porazit. Těžko se to však podaří, máme-li už nyní ve svých řadách krysy ochotné zobchodovat svědomí za slib příští výměny od bájných lhářů. Kolik jich přibude k dnešním čtyřem do zasedání jiného výboru, než je ten mediální. To není jen zrada, to je naděje hlupáka, že tentokrát lhář slib fakt splní. „Vždyť mi to slíbil…“ je stejné jako hrát golf s někým, o kom víš, že když netrefí jamku, udělá si ji granátem tam, kde ji potřebuje mít.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
