Babišovi tečou nervy. Na kritiky útočí osobními urážkami , lží, nařčením z udávání a vlastními góly
Premiér Andrej Babiš není v dobrém rozpoložení. Vrší se kolem něj problémy koaličního vládnutí a osobních potíží. Jeho nervozita se projevuje stupňováním útoků na kritiky vlády, jež se naplno projevily při interpelacích. Mírou osobních dehonestací překonává své vládní partnery.
Veřejná pozornost se často upíná na provokativní a vulgární výstřelky Petra Macinky, Filipa Turka a bloku SPD. Někteří komentátoři či experti přiživují naději, že to tu přece není tak hrozné, protože premiér Babiš radikály srovná a nepřipustí oktrojování demokratického režimu ficovským či orbánovským směrem.
Těžko říct, odkud pramení tato naivita nebo zaslepenost. Situace je dnes složitější, než když premiér Babiš opouštěl svoji první vládu v roce 2021. Přidávají se zásadní geopolitické změny v režii dua Putin-Trump s nejasným výhledem do budoucna.
Je směšné, když Babiš, aby navenek ukázal pevnou ruku, veřejně peskuje Okamuru, Turka nebo Macinku kvůli jejich kontroverzní komunikaci. Sám je svým dryáčnickým stylem překonává.
Opakované útoky na média
Nedávno se proti útokům premiéra na vládní tiskové konferenci na některá média, zejména na Seznam Zprávy a Novinky, ohradil Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu. Výbor sdružuje přední tuzemské mediální domy a tyto útoky označil za nepřijatelné.
„Ponižování, urážky nebo přímo útoky místo argumentů do slušné společnosti nepatří. Takové chování je v rozporu se světem, ve kterém platí slušnost, panuje právní stát a shoda na základních, demokratických principech,“ uvedl výbor ve svém stanovisku.
Babišovi pochopitelně nejde o objektivitu médií, ale o jejich zastrašování, aby neplnila svoji kontrolní roli hlídacích psů demokracie. Vadí mu jen ta média, co netlumočí jeho „pravdu“ ze sociálních sítí, a neberou ohledy na často vylhanou propagandu vlády, která by měla nejraději jakešovský klid na práci.
Kalich premiérovy žlučovitosti přetekl při posledních interpelacích v Poslanecké sněmovně. Opozice jej konfrontovala s aktuálními kauzami, zatímco připravená baterie jinak neviditelných poslanců ANO svého šéfa „torpédovala“ záludnými otázkami ve stylu, „jak to děláte, že jste nejlepší“.
Střet zájmů nebyl
Premiér sice využívá interpelace k marketingu ANO odjakživa, ale tentokrát se sešla pro něj velmi citlivá témata, což se projevilo na jeho agresivitě. Babiš neodpovídal na nepříjemné otázky, kopal konfrontačně kolem sebe a útočil na jejich tazatele. Dokonce popřel, že byl ve střetu zájmů.
„Střet zájmů je vymyšlená věc proti mně,“ reagoval premiér s tím, že pro jeho vyřešení udělal víc, než kdokoli jiný. V tom má jistě pravdu, protože nikoho z jeho předchůdců ani nenapadlo lézt do vlády se střetem zájmů, a to i před zpřísněním zákona tzv. „lex Babiš“, navíc v tak gigantickém rozměru.
Babiš tak popřel výsledky auditů Evropské komise, které vedly kvůli prokázanému střetu zájmů k zablokování dotací Agrofertu v letech 2017 - 2021. Nikdy tyto závěry neuznal a ani dnes se svou loutkovou státní správou neuzná žádný výsledek, který by byl v rozporu s jeho zájmy.
Premiér, ve stylu nejlepší obrana je útok, označil své kritiky za „nemocné“, „arogantní sprosťáky“, „organizované zločince“, „zloděje“ a „udavače“, čímž překonal Turkův a Macinkův level. Seriál urážek neměl konce, ale nechyběly ani vlastní góly.
Šéf ANO obvinil své předchůdce z „nasekání dluhů“. Skutečnost je taková, že podle notifikace Eurostatu se snížil vládní deficit z 5,1 procenta HDP v roce 2021 na 2,1 procenta HDP v loňském roce.
Dnes chce Babišova vláda rozvolněním rozpočtových pravidel otočit trend a vrátit se na nebezpečnou a do budoucna velmi drahou trajektorii zadlužování. Ještě trapnější jsou Babišovy útoky na opozici, že údajně v Bruselu udává jeho střet zájmů.
Evropské orgány měří všem stejně a hlídají kapsy evropských daňových poplatníků. Babiš má smůlu, že po zkušenostech z minulosti na evropské půdě, kdy také tvrdil, že je vše v pořádku, je důvěryhodnost jeho slov omezená.
Kdo je udavač?
Jestli má někdo zkušenosti s udáváním, je to Macinkův ministr kultury Oto Klempíř, jenž donášel Státní bezpečnosti i na své nejbližší. Nelze ovšem zapomenout na samotného premiéra, který je stále evidovaný v bratislavském Ústavu paměti národa jako konfident Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš. Jedině soud může rozhodnout o tom, zda byl či nebyl veden neoprávněně, a žádný platný rozsudek v této kauze nemá.
Babiš však v této linii pokračoval i po pádu komunismu. Magazín Reportér zveřejnil informace, že byl napojený na detektivy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) ještě před nástupem bývalého ředitele Roberta Šlachty. Donášel jim informace z prostředí podnikatelské konkurence, zejména záhadně zavražděného Františka Mrázka a Tomáše Pitra, se kterými v té době válčil o podnik Setuza.
Později se Babiš scházel i se Šlachtou, přičemž jejichž spojenectví se projevilo ve válce ČSSD a ANO o policejní reorganizaci v roce 2016. Podle otevřených zdrojů se scházeli i krátce před spektakulárním pádem pravicové vlády v červnu 2013.
Dnes tyto zprávy potvrdil bývalý elitní detektiv ÚOOZ Milan Mikeš v rozhovoru s Norou Fridrichovou. Mikeš tvrdí, že mu Robert Šlachta rok po zásahu řekl, že podklady k razii na Úřadu vlády dostal od Andreje Babiše: „Babiš mi předal materiály o mafii na vládě,“ cituje Mikeš Šlachtu s tím, že mu Babiš slíbil dodat další kompro, ale to se už nestalo.
Zároveň prý Babišovi dost záleželo na tom, aby nebyl na policii nikde uveden jako zdroj kompromitujících materiálů. Na začátku této razie padla celá řada velmi vážných obvinění, ale po letech soudních tahanic z nich zbylo několik podmínek.
Proti Mikešovým slovům se nikdo neohradil, a všichni zmínění aktéři je jistě popřou. Dnes je to už jen součást historie. Bylo by jistě nevídané, kdyby nástupu šéfa ANO k moci napomohla spolupráce s policií. V každém případě by měl slovy, jako je udávání, velmi šetřit.
