Vladimír Mertlík: Kdy se Milion chvilek změní v okamžik odporu k režimu nácků, hňupů, komoušů a sviní?
Po téměř třech týdnech courání se a zevlování v africké savaně a deštných pralesích se Zpětné zrcátko v pátek 20. března ráno vrátilo na rodnou hroudu. Rovnou z letiště (!) se rozjelo do Lán pokračovat v práci na další knize a v sobotu nevynechalo Letnou Milionu chvilek.
Větší šok než čtrnáctihodinový přesun a pokles teplot z 36°/28°C afrických safari na tuzemských 6°/2°C byla proměna úžasu ze zážitků v afrických safari s přirozenou hierarchií bytí jejich fauny a přírodním řádem do rozpaků, které v našinci vyklíčí hned po návratu do domácí politické zoo, respektive množírny, jejíž potravní řetězec aktuálně končí ve sněmovně vládnoucí většinou ovcí Babišových a parazitů nelegálního chovu jedinců s genetickou zátěží a vrozenými vadami. Přestože během afrického pobytu Zpětné zrcátko nešetřilo ani vlastní psychiku a sledovalo domácí události, jak sítě dovolovaly, realita potvrdila jeho obavy z rozkladu země koalicí nevydaných stíhaných s nácky z krysí smečky SPD a pubertou zmítanými fracky Výfukářů.
Přesné pojmenování kořenů stavu věcí však odhalí, že rudohnědé sepsi země napomáhá významně i nulová reakce politiků současné opozice, jež se stále neprobrala z předvolební blahosklonné nirvány nepodloženého sebevědomí a povolební klinické smrti. Právě oni laxností a (ne)realizací slibované deagrofertizace země přinesli hnutí ANO a spolupracující náckomoušské svoloči triumf na stříbrném táce, která se místo keců o korektnosti komunikace s opozicí bleskem chopila šance. Podvodné koalice, Babišova vydíratelnost, Okamurův um zobchodovat nejhorší volební výsledek nácků v hodnotu diamantu, to vše s pomocí velikánů kolaborantské scény s IQ velikosti statistické chyby i čtyři roky skrytých trojských (koní) oslů vzor Šebestyán, Zůna, Vojtěch aj., umožnily likvidaci překážek jejich vlády a kriminalizují nezávislé instituce způsobem karlínských kluků v únoru 1948, zatím bez doživotních žalářů a šibenic pro odpůrce. Přesto tento stav považuje řada i opravdu nezávislých osobností za nikterak vážný, aniž by cítily nutnost rozhodného kroku přiměřeného situaci.
Výjimkou se zdá být na první pohled schopnost Minářova Milionu chvilek přivést na Letnou znovu 250 000 odpůrců vlády, parazitující na hlasech nevzdělaných primitivů a vzdělaných sviní. Na jedné straně nelze popřít obdiv ke schopnosti aktivizovat masy občanů, považujících častou školní docházku i návštěvu dentisty za samozřejmost, a sílu dojmu z odporu vůči politice handlu, v němž je demokracie a svoboda se slevou směněna za bůček. Ale i z Letné odcházelo Zpětné zrcátko a mnozí další s rozpaky ještě před koncem akce.
Zdánlivě zpozdilý komentář s odstupem více než týdne má svůj význam v odstupu a větší objektivnosti. Již po demonstraci na Staroměstském a Václavském náměstí 1. února 2026 vyslovilo Zpětné zrcátko obdiv k organizaci akce i rozpaky nad výběrem některých hostů, jejich projevy i sloganem vyjadřujícím cíl demonstrace. Polemizující text byl dokonce důvodem krátkého setkání se zástupkyní Milionu chvilek, kde měly obě strany možnost přiblížit a zdůvodnit svá stanoviska, aniž by se Zpětné zrcátko domnívalo, že Milion chvilek padne před jeho názorem na zadek.
I po korekci výběru hostů Letná 21. března znovu potvrdila, že se Milion chvilek přes fascinující schopnost zalarmovat občanskou veřejnost k silnému projevu nesouhlasu s politikou vedoucí před listopad 1989 hluboce mýlí. Především v tom, co a kdo má být hlavním terčem, jak formulovat obsah protestu. Chybuje též neschopností místo vágních proklamací s vyvanulým odérem sametu 1989 jasně pojmenovat své příští kroky. Jiné než před volbami činila tehdejší opozice (dnešní vláda) šibenicemi a voláním po doživotních žalářích pro vládu (dnešní opozici) za reformy, které po volbách hnutí ANO a jeho vládní sebranka obratem schválila jako jediné možné, výší státního deficitu počínaje. Výraz „sebranka“ je přitom třeba brát jako přesné označení způsobu, jakým vládní koalice i její jednotlivé náckomoušsko-veksklácké marškumpačky vznikly. Sametoví rebelové 2.0 zatím díky narcistickému syndromu zamrzli v rolích Mirků Dušínů, kteří s obavami sledují, zda nevedou svůj boj vůči Štětináčům „nečestně a nesportovně“, ale korektně, jak zní heslo dne!
Na rozdíl od nich se Zpětné zrcátko domnívá, že: „Chceš-li dupnout na švába či na krysu, jde korektnost stranou.“
Jiný je formát Milionu chvilek. Na 250 000 lidí stojí na Letné pod scénou proti heslu „Nenecháme si ukrást budoucnost“ a z reproduktorů zní kýč Spirituál kvintetu „Až se k nám právo vrátí“:
„…Nechci už kývat, chci svůj názor mít, až se k nám právo vrátí,
já chci svůj život jako člověk žít, až se k nám právo vrátí.
A proto zpívám: Já čekám dál, já čekám dál,
já čekám dál, až se k nám právo vrátí, vrátí.
Já čekám dál, já čekám dál,
já čekám dál, až se k nám právo vrátí…“
To je ono, „já čekám dál, až se k nám právo vrátí“! Proto po nás byli v roce 1989 na řadě už jen Rumuni. Okolostojící si zpívají s sebou, připraveni spustit „Kdož jsú boží bojovníci“, a v uších jim zní dusot bot uzurpátorů, prchajících před chorálem pravdy. Pravdou je přitom tradovaná Zemanova odpověď na Babišovy obavy z demonstrace Milionu chvilek v roce 2019: „Buď v klidu, to vysedíš!“ Letos už se Babiš nebál…
Muž s legračně nakresleným – leč pozor! – zamračeným lvem na mikině má jasno: „…Přátelé, o demokracii je třeba se brát! Budeme se o ni brát?“
„Bu-de-me-bu-de-me,“ hlásí se 250 000 dožraných, domnívajících se, že už to začalo!
„Naším heslem není „boj“, ale „neboj“, zpraží je vzápětí, ohromen vlastní slovesnou ekvilibristikou, předpokládaný vůdce a pokračuje: „Budeme proti, když nám bude vláda chtít vzít nezávislou televizi a rozhlas?“
„Bu-de-me-bu-de-me,“ hlásí se dožraní, domnívající se, že to začalo až teď! S napětím čekají na seznam míst příštích demonstrací, které budou budit strach a budou bolet, až sranda přejde... Obklíčení Strakovky, bude-li vláda o příslušném zákonu jednat… Obklíčení sněmovny, pokud ta bude projednávat jeho schválení. Ti, kteří se kolem Strakovky a sněmovny nevejdou, mezitím obkličují Takešiho hrad, vilu v Průhonicích a ostatní trvalá bydliště členů vlády, poslanců hnutí ANO, o zbývající pakáži ani nemluvě. Dost keců, občanská neposlušnost se tomu říká... Bláhový sen těch, kteří vědí, že netřeba čekat, až se právo samo vrátí, přeruší veselá častuška z úst krajanů ze Slovácka a Karlovarska na melodii Slavíci z Madridu, která tepe nešvary současné vlády. Hned je veseleji! Chybí snad ukázka řemeslné zručnosti slováckých kovářů, trdelníky z rukou pardubických perníkářů, nafukovací skákací hrad a řetízkový kolotoč a Česká televize večer vysílá jako hlavní primetime program devět let starou estrádu „Mistr basů!“ k tehdejším narozeninám Karla Vágnera.
Tak snad příště!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
