Vladimír Mertlík: Stav hněvu na českých náměstích má Babišovu vládu výfukářů a náckomoušů vyhnat
Velké demonstraci Na podporu prezidenta konané 1. února 2025 věnovalo Zpětné zrcátko dva texty, v nichž byl terčem určité polemiky výběr části hostů i cílení jinak skvěle zorganizované akce. V následujících dnech vyslovili podobné, ne-li identické rozpaky i jiní autoři a média. Vzhledem k tomu, že čas do demonstrace, tentokrát na Letné, stráví Zpětné zrcátko na opačném konci světa, přišlo mu přirozené věnovat ohlédnutí před odletem širšímu úhlu pohledu na aktuální události domácí i světové politické scény a jejich možným odrazům na akci Milionu chvilek.
Jde totiž o děje, které již v historii proběhly jako tzv. spirála dějin, historická rezonance nebo dějinné déjà vu se znaky krize roku 1938, respektive u nás i roku 1948, a neměly by být proto pomíjeny. Ačkoliv srovnání paralel v historii vždy poněkud pokulhává, přesto se na mysl vkrádá fráze Zpětného zrcátka: „Nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy.“
Naše blazeovaná pohodlnost stejná jako v letech třicátých stmelila pod prapory „čisté árijské rasy a slepé víry v třídní nenávist“ kreatury rozhodnuté vrátit čas. Neslyšíme snad v projevech některých členů dnešní vlády dusot bagančat zdivočelé lůzy února 1948? Neděsí nás zbabělí politici ustupující agresi a násilí ve snaze usmlouvat volání vraha „peníze, nebo život“ na něco mezitím a za peníze a život jiných získat vlastní bezpečí? Nevnímáme, že svět je parafrází roku 1938 a válka, před níž zavíráme oči, už dávno začala, jen místo tehdejšího Španělska krvácí dnešní Ukrajina?
Tehdy naši dědové obklíčili parlament s voláním „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně“ a vláda vyhlásila mobilizaci. Premiér Babiš vyhlásil na čtvrté výročí vypuknutí největší války v Evropě od roku 1945, že válku na Ukrajině nemá vláda v programovém prohlášení, a místo sdělení, jak míní zemi chránit, postuje selfíčko s tenisovou raketou v teplácích a rozkrokem u kolen. Dá se tedy předpokládat, že koncepcí ochrany země je zřejmě antikoncepce a jeho ministerstvo prevence (sic!) bude k ochraně obyvatel přidělovat prezervativy s jahodovou příchutí, důchodcům a samoživitelkám s výraznou slevou. Chrabrý lid se ale nedá zahanbit v boji za odhalení pravdy: „Ten debil si vzal tepláky obráceně,“ hřmí na sítích rozhodný hlas opozice.
„Fyjalový lháři,“ stojí za svým idolem voliči hnutí ANO: „žádný vobráceně, prostě má tak velké ohanbí!“ ANO, má Čech být na co hrd, byť jde o ohanbí Slováka, a ne zbytečně jsou krédem historie země slova „Pravda vítězí!“!
Údajní šesti a osmiprocentní vítězové zatím slibují suverenitu a hrdý nacionalismus, aby ho záhy změnili na internacionalismus s omezenou suverenitou tak jako tenkrát. Užvaněnou, vůdcům škodící demokracii změní na lidovou demokracii, stejně jako lze kazajku snadno změnit na svěrací kazajku. Podle jedněch skončí zácpy, druzí zatočí s průjmy, to vše zároveň pod vedením třetích, kteří všem slíbí stolici jako hedvábí. Prý společné programové cíle je svedou do koalice a díky tomu zbyde záhy ze slibů „velký hovno“! Čestnější byla i poúnorová vláda komoušů, kteří slibovali, že se jezdí do Moskvy učit, jak nám zakroutit krkem, a předvolební slib dodrželi. Slíbili ukončit vykořisťování člověka člověkem, neboť za nich tomu bude naopak, a taky že bylo! Měli ideologii vyvrácení předešlého režimu z kořenů a také to dokonale provedli. Ubohost Babišovy vlády je pouze v tom, že její jedinou ideologií je pouze snaha těch dvou přizdisráčů neskončit v klepetech. Kdo že nám vládne a kdo že má být cílem našeho odporu? Výfukáři, strana významu statistické chyby určená tak jako toaletní papír k jednomu použití?
Pravda, mimoděk zvýšili význam Ministerstva životního prostředí tím, že na tiskové konferenci sedí za pultem nejen Filip Turek, ale hned dva hňupové, a pro sázkaře je zajímavý jejich souboj, zda cross do Trumpovy řiti vyhraje Macinka, či Babiš, i když přínos tohoto vítězství bude tak či tak v hodnotě zmíněného splnění jejich předvolebních slibů. Zábavně skončilo také mnohaleté úsilí o vstup do vlády Okamurových nácků, jímž měla skončit vláda „nikým nevolených bruselských byrokratů“. A když to klaplo, zašil se führer do křesla předsedy sněmovny, odkud ho nikdo nevyleje, zatímco křesla ministrů a odpovědnost uchopili „nikým nezvolení odborníci“ za SPD, ale ne z SPD, Jaromír Zůna, Ivan Bednárik a Martin Šebestyán.
Generál Zůna, ministr sebeobrany, ze sebe udělal hned po svém prvním vystoupení idiota ponižující scénkou: „Můžu se vás, generále, zeptat, jestli si určitě myslíš přesně to, co já teprve za chvíli řeknu?“ moc mu slušelo, jak si dal medaile přišít na záda, by nepřítel viděl, že ustupuje hrdina. Martin Šebestyán se v zemědělství vyznamenal nejprve tím, že vyplatil Agrofertu dotace ve výši sedmi miliard, ač je vyplatit nesměl, podruhé tím, že zdržoval vymáhání jejich vrácení do státní kasy, potřetí když údajně ztratil doklady o povinnosti dotace vrátit a nakonec počtvrté současným fňukáním, že po Fialově vládě zůstala v pokladně ministerstva sekyra sedm miliard! Čím se ale vyznamenal pro české silnice Slovák Ivan Bednárik, ví jen Bůh. Argument: Tím, že se od listopadu 2025 naučil líp česky než Babiš za třiatřicet let, nemůže obstát, protože to dokáže i průměrně chytrý medvěd cirkusu Humberto.
Shrnutí tedy překvapivě dokládá, že nejméně nebezpeční jsou Motoristé, hrdinové druhého dílu někdejšího filmového trháku „Myš, která řvala“. Spojení arogantního zpovykaného fracka, zamilovaného do narcistického hňupa a jejich vedení stejně orientovaným politzombie si opravdu nezaslouží pozornost desetitisíců slušných lidí. Podobné platí pro náckomouše SPD, byť pro stranu a hlavně pro sebe vytloukl ze stejně zbabělého Babiše Tomio Okamura největší kapitál. Banzai!
Nic na tom nezmění v bulváru nejhrubšího zrna Super.cz ani Miloš Zeman, který se neudržel a složil ministrovi pohraničí velkou pochvalu, odsoudil opozici, která „jen tápe a lapá po dechu“ (cit.), s čímž lze bohužel jen souhlasit. Macinka se údajně osvědčil, když jeho slova ocenil i prezident USA. Zpětné zrcátko je na rozpacích jako vždy v případě velikánů, jejichž vlasová přehazovačka začíná folikuly dotyčného na zádech mezi lopatkami. Co si mohl Zeman rozhodně odpustit, bylo jeho plivnutí na památku T. G. M., kterého se dopustil opětovným vzetím jeho jména do huby v odvolání se: „… S odkazem na T. G. Masaryka říkám, že česká opozice je rozčilená a rozčilení není program.“ Bodejť, program je chlastání domácí pálenky a mastná tlačenka s ovarem. Avšak zpátky k tomu důležitému!
Chce-li Milion chvilek naplnit cíle svých skvěle organizovaných demonstrací, musí bez keců krasoduchů o tom, že „Slušnost není slabost; Jsme s vámi, buďte s námi“ označit terč, jímž je Andrej Babiš! Bez něj a jeho zbabělosti by nebylo Okamury, Macinky ani Turka. Prezident je určitě za naši podporu i za to, že za ním stojíme rád, ještě lepší však bude, pokud budeme my konat tak, aby on mohl s radostí vždy stát za námi. Ptá-li se někdo, zda snad mají demonstrace vyhnat tuto vládu, odpovídá Zpětné zrcátko: Rozhodně a nejen to! Ať je tato vláda mementem toho, co už nikdy nesmíme dopustit. Usilujme o to, abychom mohli co nejdříve, místo zbytečné informace: „Už jsme tady, už jsme tady,“ volat: „Už jsou v hajzlu, už jsou v hajzlu!“
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
