Ministr zahraničí Petr Macinka v USA: Pozdrav s Donaldem Trumpem (únor 2026)

Ministr zahraničí Petr Macinka v USA: Pozdrav s Donaldem Trumpem (únor 2026) Zdroj: FB - Motoristé sobě

Jednání vlády: Andrej Babiš (ANO) (23.2.2026)
Tiskovka na po jednání vlády: Andrej Babiš (ANO) (23.2.2026)
Tiskovka na po jednání vlády: Andrej Babiš (ANO) (23.2.2026)
Ministr zahraničí Petr Macinka vystoupil na půdě OSN v New Yorku (24.2.2026)
Ministr zahraničí Petr Macinka vystoupil na půdě OSN v New Yorku (24.2.2026)
11 Fotogalerie

Babiš narazil se snižováním výdajů na obranu. Macinkovo podbízení se Trumpovi stačit nebude

Jiří Sezemský
Diskuze (21)

Premiér Andrej Babiš se dostává pod tlak spojenců, znepokojených změnou kursu v zajištění obranyschopnosti NATO. To se odehrává v situaci, kdy Rusko odmítá zastavit boje a stává se hrozbou pro celou Evropu.

Domácí debata se v poslední době stáčela kolem vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky v Mnichově, kde se pohádal s Hillary Clintonovou a Radosławem Sikorskim, a na půdě OSN, kde se nečekaně ostře vymezil vůči Rusku. Jejich dopady se přeceňují. Pokud chtěl zachránit padající preference Motoristů, naštval jinou skupinu vládních sympatizantů, sdílejících jiný pohled na roli Putinova režimu ve válce na Ukrajině.

Macinkovy protimluvy

„Dočasně můžete kontrolovat území. Dočasně můžete ovládat narativ. Můžete vytvářet a řídit propagandu. Ale nemůžete ovládnout čas. A čas vždy odhalí, kdo mluvil o bezpečnosti - a kdo ji rozkládal,“ prohlásil v OSN Macinka a vyzval ruského ministra zahraničí Sergreje Lavrova, aby ukončil válku.

Zní to skvěle, kdyby to neřekl zrovna člen vládní koalice, jejíž představitelé včetně Babiše čtyři roky šířili nenávistné ruské narativy, jak čeští občané doplácejí na pomoc Ukrajině. Jak uvěřit těm slovům, když se vláda paktuje s kolaboranty Orbánem a Ficem, kteří Evropu rozkládají? Bylo by to na aplaus, kdyby vláda neškrtla humanitární pomoc Ukrajině o půl miliardy korun s dominantním podílem resortu zahraničí.

Vraťme se do reality. Premiér Babiš poskytl rozhovor Deníku, kde bylo patrné, že mu nejsou příjemné dotazy na ostré vymezení jeho ministra. Přiznal, že s ním Macinka projev v OSN nekonzultoval, pouze ho pověřil zastupováním na jednání Trumpovy Rady míru v pozorovatelské roli.

Nějaký vzkaz Lavrova

„Jéžíšmarjá já nevím, on dal nějaký vzkaz Lavrova, já jsem ten projev neviděl,“ reagoval doslova podrážděně premiér, což nesvědčí o názorovém souznění. Není divu. Babiš se považuje za garanta zahraniční politiky, ale jeho malí partneři ho zastiňují. Premiér je zatím jen v hledáčku, zda bude evropským orgánům stačit jeho řešení střetu zájmů.

Šéf ANO vzápětí uvedl na pravou míru otázky, zda se nevrací vládní kurs k ostřejším postojům vůči Rusku. Nic takového nehrozí. Zdůraznil, že jeho prioritou není řešení války na Ukrajině, ale „každodenní lepší život občanů“, přičemž rozpočtové výdaje na ukrajinskou agendu byly výrazně nižší než příjmy.

Je to velmi neprozřetelný a sobecký obrat do nebezpečného prostoru. Zatímco Evropa přebírá stále větší odpovědnost za pomoc Ukrajině a vlastní bezpečnost, Česko obnovuje vztahy s Orbánem a Ficem ve Visegrádské skupině, která je dnes jen prázdnou slupkou neživotaschopného tělesa ve stadiu klinické smrti.

Poslední ránu Visegrádu zasadilo neformálně Polsko, které dává přednost projektu německého kancléře Friedricha Merze (zatím) šesti nejsilnějších evropských ekonomik, předzvěsti dvourychlostní Evropy. S Českem se nepočítá. Rozjezd s patřičnými pravidly by měl zásadní dopady na ekonomiky zemí v obou jízdních pruzích.

Důvodů je víc, ale především ztráta trpělivosti s přístupem Donalda Trumpa, který považuje EU za svého protivníka, a za perspektivní spojence dnes označuje právě mrtvou Visegrádskou skupinu, jejíž tři členové, Orbán, Fico a Babiš (Macinka), mu nekriticky podkuřují.

Česko na rozcestí

Co teď s tím? Zůstat v pomalejším pruhu by byl pro Česko vzhledem k dominantnímu napojení domácí ekonomiky na německou závažný problém. Z tohoto úhlu pohledu nepomáhají českým národním zájmům Macinkovy střety s polským protějškem Sikorskim o údajných demokratických deficitech EU mimo vhodný prostor a čas.

Vypadá to ovšem tak, že nebude stačit ani Macinkova „hvězdná chvíle“, kdy se navezl do Hillary Clintonové s cílem upozornit na sebe před cestou do Spojených států sporem o kulturní války, který ve světle současných bezpečnostních hrozeb a stahování Spojených států z Evropy vyznívá nepatřičně.

Pokud si Macinka s Babišem představovali, že jim rétorické podbízení Trumpovi bude stačit, mohou být snadno vyvedeni z omylu. Americky prezident je přes svoji nevypočitatelnost, autoritářské sklony a chorobnou ješitnost v jedné věci čitelný. Nestačí mu, když se někdo krčí v koutě, nekritizuje jeho celní války ani ohrožování spojenců v NATO jako v případě nehorázného tlaku na Grónsko.

Nestačí mu ani laciné napadání jeho oponentů, které předvedl snaživý Macinka. Trump je transakční politik, který sleduje v první řadě obchodní zájmy své země.  Co mu může nabídnout premiér, jenž ještě donedávna rušil muniční iniciativu a nákupy amerických stíhaček F-35, což nadále prosazuje jeho vládní partner SPD?

Co může nabídnout premiér, který kašle na postupné zvyšování výdajů na obranu na 3,5 procenta HDP do roku 2035, jelikož Spojené státy nechtějí táhnout bezpečnostní záruky Evropy? Představa, že si spojenci nevšimnou změny kursu české vlády, je iluzorní.

Sebevražedná past

V době, kdy v EU narostly celkové výdaje na obranu v letech 2020 až 2025 o 63 procent a prudce stoupají zejména v posledních dvou letech, Babišova vláda otáčí kurs a letošní výdaje snižuje. Premiér se nedůtklivě vymezil vůči ministru obrany Jaromíru Zůnovi, který poslancům představil rozpočtový výhled výdajů na obranu v letech 2027 a 2028. Počítá s jejich zvyšováním na 2,34 (o 60 miliard korun), resp. na 2,47 procenta HDP.

„Nevím, kde pan ministr na to přišel,“ reagoval Babiš a vzkázal Zůnovi, aby se raději věnoval náboru vojáků. Mnohem složitější to bude mít nejen s centrálou NATO v čele s generálním tajemníkem Markem Ruttem, který popohání opozdilce, ale i s Trumpovou administrativou, kterou sliby voličům ANO nezajímají.

Americký velvyslanec naléhá na premiéra Babiše, aby udržel tempo růstu výdajů na obranu, nebo financoval americké dodávky zbraní na Ukrajinu, jako řada jiných evropských zemí. To je ovšem pro Babiše sebevražedná past. Vládní voliči očekávají, že na zbraně pro Ukrajinu nepůjde ani koruna. Proto se podle těchto informací pokouší manévrovat s odkladem, aby se mu nerozpadla koalice.

Zatím to vypadá, že koalice ANO, SPD a Motoristů má potenciál rozházet si vztahy se všemi spojenci - s výjimkou Slovenska a Maďarska s otazníkem po dubnových volbách. To je po dvou měsících vlády výkon, který se zapíše do historie.

Vstoupit do diskuze (21)